Výměnný Student

29 Přiznání

!ČÍST! Takže, zase jsem teď vynechala další část, jelikož prostě fakt nechci, aby to někdo četl z mé třídy. Zveřejním to o velkých prázdnínách. Takže k příběhu- Anděla se vyspala s Jamesem a tak jakmile se ráno probudila měla na posteli lísteček se vzkazem "Pokud tohle čteš, tak jsi určitě vzhůru. Prosím tě obleč se a vem si to prostěradlo s sebou a odejdi. Díky :D" Anděla začne brečet, protože jí James jenom využil. A tak si odnese prostěradlo a vyhodí ho do popelnice, potom chce jít za Sárou, ale ta není doma. Tak si zajde domů a pustí si seriál Přátelé, ale ti ji moc nebaví a tak si pustí seriál Riverdale a na chvíli zapomene na Jamese. !ČÍST!

Usnula jsem na chvíli u Riverdale. Pak jsem to vypla a začala jsem zase plakat. V mém pláči, teď byl smutek, rozhořčení, bezmoc, bolest a ztráta. Asi půl hodiny jsem tak brečela dokud jsem neslyšela, že někdo přichází. Rychle jsem doběhla do koupelny a umyla jsem si obličej. Namalovala jsem se tak, aby nešlo nic poznat. Hlavně to, že jsem brečela. "Haló?" uslyším Vojtův hlas. "Jsem tady. Už jsem hotová" zvolám jakože normálně a pomalu výjdu z koupelny. Vojta si zrovna sedl do kuchyně a tak jsem za ním přišla. Přitáhl si mě k sobě a začal mě dravě líbat. Já mu to ihned oplatila. Chvíli jsme se jen tak líbali a pak jsme se pustili a chvíli si jen tak koukali do očí. "Mám hlad" zašeptá mi Vojta. Přetočím nad tím oči vsloup a jdu uvařit polévku ze sáčku. Je to polévka francouzská. Tu asi do půl hodiny mám a dám do misky Vojtovi a jdu ještě udělat řízky s brambory. Řízky za chvíli mám a brambory se pak ještě vaří. Mezitím umyju Vojtovu misku, ze které dojedl polévku. Já na jídlo nemám chuť. Opravdu, kdybych si dala jen sousto jídla, tak se nejspíš pobleju. Dělá se mi celou dobu špatně, jak musím vařit to jídlo. Jakmile se mi brambory dovaří, tak vyleju vodu z hrnce a nandám je na talíř. Na to mu dám 3 řízky a k tomu mu podám tatarku. "Jídlo!" zakřičím a jdu umývat nádobí, kde jsem vařila. "Ty nebudeš jíst?" zeptal se mě. Otočím se na něj, mezitím co, on jí. "nemám hlad" odpovím a jdu se dál věnovat umývání hrnců. "Měla bys jíst. Poslední dobou jsi nějak zhubla" řekl a já nad tím prostě jen protočím oči vsloup. Jakmile domyju hrnce, tak je utřu a schovám. Pak si vezmu telefon do ruky a mám tam 2 zprávy od Sáry. "Nechceš se jít projít?" "Seru na tvou odpověď. Já potřebuju se projít a něco ti říct. Zazvoním na tebe" Napsala mi. Zprávu odeslala před 5 minutami. jdu se převléct do ložnice. Obleču si nějaké šedé tepláky a bílé dlouhé tričko. Na sebe si dám mikinu Nike a jdu si na sebe obléct zimní bundu. Je černá a taková kratší. Obuju si své Vans černé boty. Jakmile sjedu výtahem dolů, tak tam už zrovna přihází Sára. Rychlostí světla otevřu dveře a zastavím ji v tom, aby nezazvonila. "Ahoj" pozdravím ji a obejmu jí. "Ahooj" pozdraví mě nazpátek. "Takže co jsi mi to chtěla říct?" začnu a rozejdeme se. "Zjistila jsem, že Jacob mě má jenom rád a tak to taky zůstane" řekne a já přikývnu. "Ale to není všechno" tak se na ni podívám. "Zjistila jsem, že je na kluky" oznámí mi Sára. "Ani mě to nepřekvapuje. čekala jsem to" řeknu. "Tak jsi mi to mohla taky říct" řekne a drkne do mě. Jen přikývnu. "Co je to s tebou? Celou dobu mi neodpovídáš na zprávy a teď skoro ani nemluvíš" řekne a všechno to moje snažení vypadat normálně, nerozsypat a nerozbulet se, se prostě rozpadne. Začnu brečet. Ano, pár lidí se na mě kouká jako ne idiota, ale teď to neřeším. Sára mě obejme. "Co se stalo?" zeptá se mě. "Já, já...udělala jsem obrovskou chybu" řeknu a začnu brečet ještě víc. Zajdeme spolu do lesa, u kterého celou dobu jdeme. Jen jdeme vedle lesa. "Jakou chybu jsi udělala?" zeptá se mě naléhavě Sára. "Já se s ním vyspala a on mi rpostě napsal ve zkratce, že už se se mnou nebude dál bavit" vyhrkla jsem zahanbeně. "Ježiži. To bude dobrý. Však je to jen namyšlený blbec" utěšuje mě. "Nebude to dobrý" řeknu a bulím jako želva. Po asi 10 minutách se Sáře podaří mě dočasně uklidnit. Poté jdeme k ní domů. Tam mě namaluje tak, aby nešlo poznat, že jsem brečela. Jakmile mě domalovala, tak jsem došla domů a Vojta byl doma. "čau" pozdravím jakmile vejdu dovnitř. "Čau, kde jsi byla, že jsi mi ani neřekla čau jak jsi odešla" řekne mi naštvaně. "Promiň. Byla jsem se Sárou se projít" řeknu a jdu si vzít věci z ložnice a jdu se umýt. Jakmile se umyju, tak si jdu lehnout a překvapivě vyčerpaně usnu.