Výměnný Student

23 Sára

O 2 měsíce později. Musím vám toho povyprávět hodně. Stalo se toho strašně moc. No s Jamesem jsme se začali bavit a tak nějak se spolu bavíme normálně, ale to je v pohodě. Vrátila se mi Sára. Jenže, bohužel se mnou sedí teď James, tak si musela sednou chudák Sára k Anně. To je největší šprtka v naší třídě a strašně moc prudí. Se Sárou se setkáváme skoro každý den a tak stejně i s Jacobem. Jsme nejlepší tři kamarádi. Myslím, že se Sáře Jacob trošku líbí, ale snaží se to zamaskovat. S Lucasem se výhradně nenávidíme a s Harper, Ester a Ellou je to tak stejně. Pokud se ptáte proč, tak se mě snažil asi 2x dostat do postele a já mu vždy řekla ne a tak mi začal od té doby nadávat a dělat i někdy naschvály. Ignoruji ho prostě. Jo a ještě takový menší dodatek...Zamilovala jsem se do Jamese. Musím nad ním myslet každý den a nedokážu přestat. Pokud se ptáte, jak to dopadlo s Vojtou, tak jsme stále zasnoubení a jsme spolu. Téměř u něj bydlím, jen někdy spím doma. Vychází nám to teďka poměrně dobře. On si někdy odejde za kamrády a já si pozvu k nám domů kamarády. Takže zpátky do reality....Probudil mě budík a vstávám a jdu ke skříni, kde si obleču černou mikinu s bílým malým srdíčkem na levé straně. Jakoby u srdce. A černé jeany k tomu. Vojta ještě spí, protože dnes do školy jde na 9. Mezitím si udělám v kuchyni kafe a vypiju si ho. Po té si vezmu aktovku a obleču si zimní bundu a jdu směrem autobusová zastávka. Přijede si pro mě bus a já nastupuji. V autobuse si dneska poslouchám jenom písničky. Jakmile vystoupím na svojí zastávce, tak jdu do školy a směrem ke svojí skříňce. Dám si tam boty a i bundu. Vezmu si učebnice a jdu do třídy. Ve třídě už je Sára i Jacob. James tam ještě není. Nachystám si věci na hodinu a jdu za Sárou, která sedí Jacobovi na lavici a baví se spolu. "Čau" pozdravím je. "Ahoj" řeknou oba najednou. "Týjo..Za necelý měsíc už poletíš zpátky" řeknu a udělam jakobych plakala. "Já vím už jen 3 týdny" řekne nám smutně. Vzájemně se všichni obejmeme. "Já se vůbec netěším" řekne Jacob v našem vzájemném objetí. "Já taky ne" řekne Sára. "Já taky ne" řeknu potichu, protože mi dochází, že to odjede i James a pak už ho nejspíš nikdy neuvidím. Tak stejně to nejspíš cítí i Sára. Po chvíli se všichni pustíme, protože začne hodina, ale James stále ještě nepřišel. Zrovna první hodinu píšeme test z angliny, takže to je v pohodě. Test napíšu a pak se zase celou dobu nevěnuji učitelce, protože si kreslím do sešitu a myslím u toho na Jamese. Po první hodině, nakonec James příjde do třídy. Moc toho během školy nenamluvíme a tak se po škole, každý vydáme svou cestou. Po škole jdu zase čekat na bus, ale čekám i se Sárou. Takže si spolu povídáme o tom co ještě mi zapoměla říct, co zažila během poznávání Evropy. Prý se jí strašně líbili francouzi, že jsou prý strašně pěkní a dokonce se i lehce naučila francouzsky. Furt mi říkala nějaký "Salut" nebo "que fais-tu" a prostě vše co se naučila. Dokonce mi i řekla fancouzky co jedla, ale ta francouzština je pro mě až moc náročná. Jakmile přijel bus, tak jsme nastoupily a zase si povídaly. "Že se ti líbí Jacob?" řekla jsem najednou, když jsme vystoupily. "Neee" zapírá. Poznám to, protože se mi nekouká do očí. Drknu jí do ramena. "No možná jen trošku" přizná. "Já to tušila" řeknu a usměju se na ni. "No jooo..Paní chytrá" řekne Sára. Nakonec se rozloučíme a každá jdeme svojí cestou. Jakmile dojdu domů k Vojtovi, tak se mi tam vůbec nechce, ale prostě musím no. Vejdu do výtahu a zmáčknu číslo patra. Vyveze mě to nahoru a já vejdu dovnitř. "Vojto?" zvolám ihned jakmile vejdu dovnitř. Nic se neozývá, takže nejspíš bude někde s kamarády. Vezmu a vytáhnu si z ledničky už připravené řízky. Dám si to do mikrovlnky i s brambory a pak to vytáhnu a sním. Pak se začnu učit, ale to mě asi po 10 minutách přestane bavit a tak si začnu číst. Čtu knížku "Křídla" já vím, je to dětská knížka, ale jako malá jsem si ji strašně oblíbila a tak si ji někdy čtu, když chci na něco zapomenout nebo si chci prostě jen číst. Tohle je knížka do "Aprilynne Pikeové". Začtu se do knížky do té doby dokud neuslyším klíč v zámku. Vojta. Založím si do knížky záložku a čekám až vejde dovnitř. Příjde takový neupravený, nečistý. "Ahoj" pozdravím ho. Podívá se na mě. "Ahoj" řekne. Jdu do kuchyně mu udělat oběd. "Jedl jsi?" zeptám se ještě v rychlosti. "Jo" řekne a takže oběd mu ohřívat nemusím. Tak si zase sednu ke knížce a čtu. Vojta si jde od pokoje a vůbec nevím co tam dělá. Prostě poslední dobou máme trošičku divnej vztah, ale lepší než aby mě furt mlátil. Po asi hodině u knížky se mi podaří u toho usnout.