Výměnný Student

Jacob 16

Vejdu domů a hned za mnou přiběhnou oba rodiče. "Kde jsi byla?" Ptá se mamka. "Stalo se ti něco?" Ptá se otec. "chtěli jsme už volat policajty" řekne otec. "proč jsi sakra utekl od Vojty" řekne mi naštvaně. Protocim nad tím oči a jdu dál. "Jdu do pokoje a každý můžete položit jen jednu otázku" řeknu. "To je ale drzost. My se tady strachujeme o tebe a ty řekneš že můžeme položit jen jednu otázku" řekne matka a já záleží do pokoje a zamknu se. Lehnu si do postele a dojde mi že nemám telefon. Chvilku se rozhodují jestli mám jít za Vojtou, ale nakonec se rozhodnu že jo. Vstanu a jdu dolů. "No dobře mladá dámo. Já se ptám kde jsi byla?" Ptá se matka. Protocim oči a ona taky. "Za kamarádem" řeknu a jdu. "a za jakým?" "Měla jsi jen jednu otázku" odpovím a chci jít. "Za jakým?" Zeptá se mě otec. "Je to výměnný student" odpovím a obouvání si boty. "a kam si jako myslíš že jdeš?!" Zařve na mě matka. "Vyčerpali jste otázky. Adios!" Zařvu a vyjdu ven. Zabouchnou dveřmi a rozbehnu se. Běžím za Vojtou. Ne že bych se těšila, ale prostě musím. Jakmile k němu dobehnu, tak se na chvíli zastavím, protože popadané dech. Jakmile popadnu dech tak se odvazim zazvonit. Chvilku to zvoní a pak se ozve. "prosím?" "Tady je Anděla" odpovím. "Co chceš?" Zeptá se mě. "Pusť mě a řeknu ti to" reknu a ozve se otevírání dveří. Vejdu a zapnu výtah. Pak přijede a já jedu nahoru. Jakmile vyjedu, tak zaklepu na jeho dvere. "Takže proč jsi tady?" Zeptá se mě. "Pusť mě " poprosím a on mě pustí. "Přišla jsem si pro věci" odpovím a jdu hledat svůj telefon. "Hledáš tohle?" Zeptá se mě a drží v ruce mobil. "Jo" odpovím a jdu směrem k němu. "ale nebude to jen tak" řekne mi. A usměje se na mě. "Co za to chceš?" Zeptám se ho. "Přestaneš se bavit s Jamesem a zůstaneš tu na noc" řekne mi. Jen sklopim hlavu a přikyvnu. "Tohle je moje malá poslušná holčička" řekne a dá mi pusu na čelo. "telefon ti dám až večer" řekne a někam ho dá. Teď si sezují boty a uvědomím si, že jsem to tu pěkně zašpinila. Vezmu si mop a napustim si vodu do kýble. Začnu vytírat a Vojta si sedí na sedačce a žere chipsy. Mám sto chutí mu to vyrvat a hodit to do koše, ale ať si papá. Jak dovytiram, tak si sednu k němu na sedačku. Opru si hlavu o jeho rameno a po chvíli usínám. "tak to ne. Neusinej. Ještě potřebují převléct postel" probudí mně. Chce se mi spát! Nakonec přikyvnu a jdu mu převléct postel. Jakmile ji převleču, tak se jdu umýt a potom si lehnu do postele. Po chvíli přijde do postele i Vojta. Obejme mě okolo pasu a zmáčkne mi prsa. Ztuhnu a dám pomalu jeho ruce pryč. "Chceš mobil nebo ne?" Zeptá se mě. Přikyvnu a tak ho nechám. Hněte mi prsa v ruce a pak si prostě lehne na druhou stranu a mě se uleví. Pak už nemůžu usnout a on chrápe. Vstanu a jdu hledat telefon. Po asi 15 minutách ho najdu ve skříňce pod televizi. Obleču se a jdu potichu ven z bytu. Podívám se na hodiny a je 21:32. Vyjdu ven a konečně se můžu pořádně nadechnout. Nakonec si udělám velkou procházku. Telefon mám bohužel vybitý. Pak dojdu domů a otevřu si. Mamka je ještě v kuchyni, což mě docela překvapilo, protože jsem si myslela, že už všichni budou spát. "Konečně jsi přišla" řekne. "Byla jsem u Vojty" řeknu raději, aby na mně nevyjela. Jdu pomalu do pokoje. Vezmu si věci a jdu se osprchovat. Jak se umyju, tak jdu do pokoje. Dám si telefon do nabíječky a jdu spát. Přeci jen doma je doma. Usnu docela rychle.

*ráno*

Probudí se a jdu do koupelny a tam se převleču. Dnes si obleču velkou béžovou mikinu s nápisem Los Angeles a pod tím je malý nápis California. Pod mikinu si nedám žádné tričko. Prostě proč? Zbytečný. Pak ještě jednobarevné světle šedé tepláky. Jdu dolů a vezmu si muffiny, které mamka nejspíš pekla včera večer. Zakousnu se a vevnitř je ČOKOLÁDAAAAA. Jak já miluji tu čokoládu. Moje nejoblíbenější sladkost. Kdybych měla být v nějakém domečku jen z čokolády, tak by do hodiny po něm nezbyla ani stopa. Potom si lehnu zpátky do postele a zapnu si notebook. Tam si potom přes Disney+ zapnu Titanic. Na konci se zase rozbrečím jako želva. Ach ten Jack jak umřel a Rose, jak ležela na tom prkně. PLáču a pláču. Potom raději vypnu počítač a napíšu Jacobovi. "Ahoj, nechceč jít ven?" napíšu a všimnu si, že mám 4 zmeškané hovory od Vojty. Po asi 10 minutách mi příjde odpověď. "Ahoj rád. Za třičtvrtě hodiny tě budu čekat před tvým barákem"napíše a já si ještě znuděně lehnu. Nakonec dostanu chuť na něco sladkého a jdu dolů. Otevřu náš bar sladkého. Vytáhnu si tu velkou Milku. Alpenmilch. Moje nejoblíbenější. Nic lepšího opravdu neexistuje. Prostě jen čistá čokoláda. Bohužel za 20 min není po čokoládě ani vidu ani slechu. Obal vyhodím do koše a jdu si lehnout na sedačku. Začnu projíždět sociální sítě. Za chvilku uslyším zvonek. Podívám se zjistím, že jsem byla na sociálních sítí téměř 25 min. Vstanu a otevřu dveře. Pozdravím Jacoba a obuji si svoje Vansky. "Chtěla by jsi si o něčem promluvit, nebo jsi chtěla jít jen tak?" zeptá se mě. "Jo chtěla bych si promluvit" řeknu a koukám se po cestě do země. "A o čem? Tak povídej. Budu tě poslouchat" řekne mi vlídně a já začnu mluvit. Povídám mu o zasnoubení, mlácení od Vojty, Jamesovi, rodičích a o svém snu. Celou cestu co jdeme mě opravdu poslouchá a kdykoli ho požádám o radu, tak mi odpoví a uklidňuje mně. Nakonec se pak vracíme zpátky a chvilku mlčíme. Není to trapné ticho, ale takové příjemné. "No a co ty? Těšíš se až se vrátíš po dlouhé době tady zase do Ameriky?" zeptám se ho. Podívá se na mě. "Nemám se na co těšit. Všechno tam zná a tady to všechno poznávám" řekne mi a jemně se na mně usměje. "A kdo tam vlastně s tebou bydlí. Popovídej mi něco o sobě a o tvém životě v Americe" řeknu a chytnu ho za ruku jako kamarádka, protože mi mrzne ruka. Ihned pochopí a stiskne mi ruku nazpátek. Celou cestu co jdeme zpátky mi vykládá o svém životě v Americe. Pečlivě ho poslouchám a občas se i něčemu zasmějeme. Zjistila jsem, že Jacob má 3 sourozence. Všechny tři starší sestry. Mají malý skromný barák a on má pokoj s tou nejstarší sestrou a ty 2 zbylé mají pokoj spolu. Potom ještě jeho rodiče mají ložnici zvlášť. Jinak mají malý obývák s kucyhní ve které stejně skoro nikdo nic nedělá. Objednávají si spíše jídlo. Ach ti Američani. Potom mi jen povídá o jeho průserech, které udělal jako malý. Třeba s kamarádem během Halloweenu si koupili hodně toaleťáku a šli jejich spolužákovi, který je šikanoval, tak mu barák obmotali toaleťákem. Potom, že ten kamarád vzal a chtěl je postrašit tím, že jim hodí kámen do okna a oni utečou. No a ten kamarád tak trochu rozbil okno a utekl. Chudák Jacob, zůstal zlým rodičům napospas. Pak měl z toho prý velký problémy. Docela mě to rozesmálo. Jakmile jsme došli ke mně domů, tak jsme se rosloučili a já si šla dát hned oběd.