knihomol a grázl

14

*Ráno*
*6:45*
Crrrrrr, zas ten budik aaaaaa hned jsem ho vypnul. Udělal jsem ranní hygienu a šel jsem se dolů najíst "Dobrý ráno" pozdravil jsem Annu, která pila kávu a dívala se na film v televizi "Dobré, jak jsi se vyspal?" pozdravila mě na zpátek a zeptala se "Šlo to" odpověděl jsem jednoduše. Když jsem vešel do kuchyně tak jsem si uvědomil, že tu není Tomáš "Kde je Tomáš?" zeptal jsem se Anny "Jel do města něco zařídit. Do hodiny je zpátky." odpověděla mi.

Už jsem čekal u školy s Markem až se otevře škola. Kecali jsme.

Už byla 3. hodina. Fyzika. Moc jsem nevnímal co ten učitel říká, spíš jsem nevnímal vůbec. "Takže ten projekt budete dělat se svým spolusedícím v lavici. A v pátek která dvojice to nedonese tak dostane za 5. A výmluvy mě nezajímají!! A opovažte se to nechat dělat JENOM vašeho spolusedícího. Každý nějak přizpěje k zhotovení projektu!" řekl fyzikář a já konečně začal vnímat. Michal se na mě jen podíval a povzdechl si. "Hele o čem to mluví?" zeptal jsem se ho "ach jooo... Máme vypracovat úkol o životě nějakého fyzika. A budeme se muset sejít u jednoho z nás doma... neva... teda m-myslíš, že bychom mohli u tebe... já si nesmím domů nikoho vodit..." tu druhou větu řekl nervózně "Jo jasně můžeme být u mě" odpověděl jsem mu okamžitě "A nevadí?" zeptal se pořád nervózně "Ne, vůbec, pohoda... A kdy dneska? Po škole?" "Jo, klidně"

O přestávce jsem napsal SMS Anně, že si přivedu spolužáka, a že budeme dělat úkol do školy. Napsala 'ok'.

Poslední hodinu jsme měli společnou, takže jsme hned vyrazili. "A opravdu to tvym rodičum nevadí?" zeptal se nervózně "Jsou to moji pěstouni. A ne jsou s tím v poho" odpověděl jsem mu ale přitom mě zamrazilo protože jsem si vzpomněl na svoje biologický rodiče. Na to jak se opílí a zdrogovaní hádají... "Aha, dobře... taky jsem byl v děcáku..." řekl smutně a docela potichu "To mě mrzí... A teď jsi u adoptivních rodičů nebo biologických? " zeptal jsem se ho "Už jsem zpátky u mámi" řekl sklesle, chtěl jsem se ho zeptat kde má tátu, ale nechtěl jsem mu zasahovat do soukromí.

Už jsme stáli před mým barákem a já odemykal hlavní dveře. Když jsem otevřel tak jsem Michala zavedl do 'mého' pokoje. Nikdo nebyl na štěstí doma. Posadili jsme se na postel a nachystali věci, ktere budeme potřebovat.

Při práci jsme si povídali. Bylo to fajn. Michal je úplně jíny než ostatni se kterýma se kamarádím. Je na něm něco... ja nevím... speciálního, zvláštního...

Uslyšel jsem zvuk přijíždějícího auta a otevírání branky aaa klid skončil. "A opravdu jim nevadí že tu jsem??" zeptal se Michal "Nee, jsou s tim vpohodě... nebooj"

Už bylo 6 hodin večer a Michal už odcházel domů. Nábýdl jsem se, že ho doprovodím, ale odmítl. Už jsme stáli u dveří "Opravdu nechceš doprovodit? Je tma" zeptal jsem se ho "Ne díky... To je dobrý" a usmál se. "Tak... ahoj"řekl mi "Ahoj" odpoveděl jsem mu "Nashledanou" řekl ještě Tomášovi a Anně, kteří seděli na gauči. *Odešel a já zavřel dveře* když jsem se otočil, abych šel do pokoje, tak jsem jen uviděl jak se na mě dívají "Co je?" řekl jsem nechápavě "Nic nic... jenom..." řekla Anna "Jenooom??" "Michal mi nepřipadá jako typ kamaráda se kterýma se normálně bavíš..." řekla "Aaaa...??" řekl jsem zmateně, nevím kam tím míří "Dostali jsme jenom úkol ze školy" řekl jsem normálně "Já vím, já vím..." přerušil jsem ji "Já nejsem gay!" řekl jsem trochu zmateně "Však neříkám že si... jenom mi přislo že se v jeho přítomnosti chováš jinak než když jsi s Markem... Nic víc" nad tím co řekla jsem se musel trochu zamyslet. Opravdu se chovám jinak?

Celý zbytek dne jsem o tom přemýšlel. Ano, Michal mi připad sympatický a tak... ale jako kamarád...