knihomol a grázl

28

Čtvrtek

   Jsem na cestě do školy. Nechce se mi tam. Jsem strašně unavený. Blbě se mi spalo. Navíc se uzavírají dneska známky. Nějak nevím proč mi na tom teď záleží. Stejně se nikam nedostanu. Sere mě to, abych byl upřímný.
   A Michal mi ještě furt neodpověděl. Nějak nevím proč mi na tom záleží. Znám ho přece ani ne měsíc. Ani o něm nic moc nevím...

  Před první vyučování hodinou jsem odevzdal učitelce ty papíry. Jenom poděkovala. První hodinu byl tělocvik. Uvidím Michala:D.
   Šel jsem s ostatními do šatny jako normálně. Pak pro nás došel učitel. Udělali jsme klasický nástup. Michal se mi teď zdál trošku smutný a unavený. Když nám učitel zadal udělat 5 koleček okolo tělocvičny, tak jsem si schválně počkal abych běžel vedle něho- no nebo spíš u něho, nechci aby to vypadalo že se vnucuji. Opravdu byl unavený.
   Hráli jsme přehazovanou. Učitel nás rozdělil na 4 družstva po 5 hráčích. Nejsem s Michalem ani Markem :(. Moje družstvo hrálo první hru s družstvem, ve kterém je Michal. Ani v podstatě Míchal nehraje, spíš jenom stojí a občas se pohne směrem k míči. Když jeden kluk z mého týmu hodí/přihraje míč kousek od něho a Michal se nahne k míči ale nechytne ho, tak to učitel okomentuje "Míšo! No taaak! Snaž se aspoň trochu." Pak zapískal, aby jsme pokračovali ve hře.
   Když zazvonilo, tak jsme se vydali do šatny. Omylem jsem zaslechl konverzaci kluků, kteří byli v týmu s Michalem "Ten Michal je hrozný! Už s ním nikdy nechci hrát" "Též ne! Ani se nedivím že neumí hrát! Však to ani není doopravdy kluk! Je to transka! Slyšel jsem jak o tom mluví s učitelem na tělocvik!" Opravdu je Michal trans? Né že by mi to vadilo nebo tak... Říkali pravdu? Ti kluci... Idk... Nechci se ho na to ptát... mohlo by mu to být nepříjemné...
Přemýšlel jsem o tom když jsem se převlékal v šatně. Když jsem se převlékl, tak jsem šel ke dveřím a vyšel ven. Zrovna z druhé šatny vycházel Michal s mobilem v ruce. Brečel. Koukl na mě s uslzenýma očima a šel rychlík krokem k toaletám. Šel jsem za ním. Instinktivně. Zavřel se v zadní kabince. Slyšel jsem jak pláče. Zaťukal jsem. "Běž pryč!" řekl "Stalo se něco?" zeptal jsem se "Ne! Vůbec nic se nestalo!" řekl sarkasticky "Tak jinak... Co se stalo?" optal jsem se. Chvilku bylo ticho. Pořád plakal a pak začal "Táta... on..." v tu chvíli se mi zatajil dech. Vzpomněl jsem si na tu fotku. V tu chvíli mě napadla to nejhorší možná věc. "... nepřijede... zůstává tam na další půl rok" pokračoval a začal ještě trochu více plakat. Nebudu lhát trochu se mi ulevilo že je na živu, né že bych ho znal, ale asi je lehčí utěšit člověka, kterému nezemřel otec... "Můžu za tebou?" optám se "Tak jo ..." řekl a odemkl dveře kabinky. Dal jsem na zem pytlík s mým úborem na tělocvik. A vstoupil jsem za ním.
   Seděl na záchodové míse, hlavu měl na kolenou a mobil v ruce, druhou rukou si prohrabával vlasi. "Shhh... to bude dobrý" nevěděl jsem co říct. Nejsem moc dobrý v utěšování lidí. "Já... jenom... jenom se chtěl být pro někoho na prvním místě... Chápeš?" vykoktal ze sebe. Než jsem stihl odpovědět, tak pokračoval "Vím že to zní blbě... ale... táta je jediný, kdo má o mě starost... a u koho jsem na prvním místě... Teda aspoň jsem si to myslel..." řekl tiše. "Tatínek tě má rád! A má tě na prvním místě! Určitě jo!" snažil jsem se ho utěšit. Nic neodpověděl. Sedl jsem si za ním do kabinky. Nic jsme neříkali. Zazvonilo. I tak jsme zůstali. Minuty běželi. 1 pak 2 pak 3,... nezdálo se mi to dlouho...
  Ani za jak dlouho přišel učitel na tělocvik. "Co tady ještě děláte?!" pak se koukl na mě a pak na uslzeného Michala. Sehnul se k němu "Co se stalo? Jsi v pohodě?" optal se už klidnějším a starostlivým hlasem. "Nic není v pohodě!" zařval a začal zase plakat "Mám zavolat domů? Ať si pro tebe někdo přijde?" optal se, když vzal lehce Michalovo rameno, aby vstal "Tak jo" řekl nakonec Michal. Pak mi učitel řekl ať jdu do třídy.
  Ukázalo se že jsme tam byli přes půl hodiny. Došel jsem až ke konci hodiny a učitel si stěžoval kde jsem byl. Nic jsem neřekl. Jenom jsem si sedl do lavice. Vytáhl si mobil a napsal Michalovi jak mu je. Zobrazil si to.

M: uz oro mne jede mama

(Ty chyby jsou tam naschvál, protože pláče a vidí rozmazaně.)

A: snad ti bude brzy lépe

Zobrazeno

...

Celý den jsem na něho myslel.