knihomol a grázl

16

*ráno*
*6:45*
Crrrr, zase ten blbý budík. Hned jsem ho vypnul. Protáhnul jsem se a vydal do koupelny spáchat ranní hygienu. Pak jsem šel dolů na snídani. U kuchyňského stolu seděla Anna a pila kafe. "Dobré ráno" pozdravila mě a usmála se, pozdravil jsem ji na zpět a usmál jsem se. Na snídani jsem si vzal jogurt z ledničky a sedl jsem si k Anně. "Kde je Tomáš?" zeptal jsem se "Jel za jedním kamarádem z vysoké školy" odpověděla mi s úsměvem "ahaa". "Chceš pak odvézt do školy autem" zeptala se mile "Nemusíš je to 5 minut daleko" řekl jsem "Stejně ještě pojedu do města něco zařídit" řekla "Tak jo.. díky" řekl jsem a šel jsem se do pokoje převléct.

Už Anna odemykala dveře od auta. Sedla si na místo řidiče a já vedle ní. Nastartovala a vyjeli jsme. "Máte na dnešek ten projekt že?" zeptala se "Jo, máme... proč?" odpověděl jsem milím hlasem. Měl jsem dobrou náladu "Jen tak... Tom se včera zmínil" když jsem uslyšel jeho jméno tak jsem si odfrkl a protočil očima "Ale no taaak.. není tak špatnej" řekla se smíchem "Je otravnej" řekl jsem "Dobře uznávám že možná trošku jo..." řekla " 'trošku' " řekl jsem "Jen má o tebe starost..." řekla a dodala "možná se tak chová protože jeho táta se o něho nestaral..." řekla a najednou mi ho bylo trochu líto...
"Tak jsme tady" řekla. Odepnul jsem si pás popadl batoh a otevřel dveře "Díky" poděkoval jsem za svezení "Není zač a nezlob" řekla s úsměvem "Joo... čau" řekl jsem a zavřel dveře. Vydal jsem se ke škole a k Markovi který stal u školy "Tak ty si vozíš prdel jo?" řekl a smál se "si piš" zasmál jsem se. Za 5 minut už se otevírala škola.

Došel jsem do třídy a Michal už tam byl. Pozdravili jsme se. První hodinu máme fyziku, takže projekty. Do konce přestávky zbývá ještě 6 minut takže jsem šel k Markovi a ostatním. Michal si vytáhl z batohu knihu a četl si.
Už zvoní takže jsem si sedl na své místo. Když učitel přišel do třídy tak jsme se na 'pozdrav' postavili. Mávl rukou na znamení aby jsme se posadili. Chvilku něco mlel než začal mluvit o pořádí v jakém budeme projekty přednášet. Každé dvoji dal číslo a losoval čísla z takového hrnku. My máme číslo 4. Zatím je jenom míchal. Už vytáhl číslo a řekl "První dvoji bude číslo 4." Aaaaa proč my!? S Michalem jsme si vyměnili vystrašené pohledy "Tak pánové můžete začít" s Michalem jsme vzali "plakát" a papíry s textem a vydali jsme se k tabuli. Měli jsme fyzika jménem James Watt. Michal 'přednášel' o tom že je z Skotska, že se narodil  19.1.1736 ve Velké Británii a že zemřel 25.8.1819 v Heathfield Hall a podobné zajímavosti pak přišlo na řadu moje slovo já jsem říkal o tom co za život vynalezl a dokázal. Když jsem skončil tak nás učitel pochválil za 'skvěle připravený projekt' a dal nam za 1. Šli jsme si zase sednout pak vylosoval číslo 11 a to byli nějaké holky z 7. Moc jsem je nevnímal. Spíš vůbec. Pak byli kluci z naší třídy, taky jsem je nevnímal pak, ale přišla na řadu dvojice Marka s Danem. To jsem vnímal a chytal při tom záchvaty smíchu. Celou dobu jsme se na sebe culili. Pak taky skončili a dostali za 2. Protože se u toho strašně smáli a tak. Debil.
Míša si četl jak ho to může bavit? čtení je nuda. Už byla přestávka. Druhou hodinu byl tělocvik. Pět minut do konce přestávky jsme vyrazili do šaten. My deváťáci jsme byli spolu v šatně a sedmáci ve svojí. Už na nás učitel zaklepal aby jsme vyšli do tělocvičny.
Byl nástup, pak rozcvička, pak jsme hráli fotbal. Naše družstvo vyhrálo.
Zbytek školy byl nudný. Aspoň že je pátek.

Došel jsem do baráku. Šel jsem do pokoje. Hodil jsem batoh do rohu a lehl jsem si. Ležel jsem asi 3 minuty než jsem si sedl k počítači a začal jsem hrát hry. Za hodinu dorazil Tomáš s Annou. Byli na nákupech pro Tomášovi rodiče, kteří zítra přijedou. Díval jsem se na ně z okna. Jak společně vybalují tašky s nákupem z okna a usmívající se. To mí rodiče nikdy nedělali... Šel jsem dolů jím pomoct vybalit. Pak jsem se vrátil nahoru a napsal jsem Markovi jestli nejde ven. Domluvili jsme se že za 15 minut u školy. Dneska jdeme jenom my dva. Když jsem čekal před školou na Marka tak jsem uviděl Michala s knihou v ruce jak vychází z knihovny jak jinak. Usmáli jsme se na sebe. Šel mým směrem. Když byl u mě tak jsme se pozdravili. Pak konečně došel Marek. Šli jsme do parku. Procházeli jsme se. Kecali. Pomlouvali. Smáli se.
"Zítra přijedou Tomášovi rodiče" řekl jsem "Na jak dlouho?" zeptal se mě "Na víkend" řekl jsem "Netěšíš se?" zeptal se "Ani nevím..." chvilku bylo ticho než Marek promluvil "No ber to z té pozitivní stránky... prarodiče s sebou vozí většinou něco dobrého" řekl a usmál se. Začali jsme se smát "A nejsou to mí prarodiče" řekl jsem se smíchem "Co není, může být" řekl Marek "A zůstaneš teda u nich nebo..." zeptal se "Ani nevím... naposledy jsme o tomhle mluvili před Vánoci..." řekl jsem

V sedm jsme se rozloučili u školy a šli jsme spátky domů. Za 20 minut už jsem seděl s mými pěstouny u stolu v kuchyni a jedli jsme večeři. Byli špagety. Vařil Tomáš a bylo to poznat... dal tam snad půl tuny soli. "Chutná ti?" zeptal se mě "Kdys ubral půl tuny soli tak jo" řekl jsem "Zas tak slaný to není" řekl uraženě "Je" řekli jsme s Annou jednohlasně. Začali jsme se všichni smát. Po večeři jsme se šli dívat na film.

Okolo 9 jsem šel spát.