knihomol a grázl

22

*čtvrtek*
*6:45*

Opět mě ráno vzbud budík. Dneska se mi opravdu nechce nikam chodit, takže jsem jenom vypnul budík a otočil jsem se na druhý bok a snažil se usnout a málem mi to i prošlo, kdyby se neotevřely dveře ve kterých stála Anna. "Adámku vstávej" řekla až moc mile na to že je ráno a odkdy mi říka Adámku? Jen jsem zamručel. "Notaaak Áďo vstávej" řekla mile až mě to opravdu trochu štvalo, že je tak milá. Zase jsem zamručel "Ja chci spaaaaat" a dal jsem hlavu do polštáře. Anna to ale nevzdala a furt mi říkala abych vstal. Byla furt milá a to mi přišlo trochu podezřelý, protože vždycky když na mě byli rodiče nebo pěstouni milý tak něco chtěli nebo byli sfetovaní. "A proč si tak milaaaaaaa??" zamručel jsem v otázce "A neměla bych být?" zeptala jsem se "Vždycky když na mě byli pěstouni nebo rodiče milý tak buď něco chtěli nebo byli sfetovaní" na to nic neodpoveděla... ani se ji nedivím nebylo na to co odpovědět...

Po dalších pěti minutách se jí konečně povedlo mě dostat z postele.

...

Po škole jsem se domluvil s Anežkou, že půjdeme ven. Procházeli jsme se a povídali si. Bylo mi s ní opravdu dobře.
Když jsme byli u parku tak jsem ji objal a dam ji pusu do vlasů. Ani nevím proč prostě jen tak. Když jsem zvedl hlavu v našem objetí tak jsem uviděl Tomáše s Annou jak jdou naproti nám. Tyvoleee co jsem komu udělal?! Z objetí jsem se hned rozpojil. Anežka se na mě nechápavě podívala. Lehce jsem trhl hlavou na náznak jejich směrem. Otočila hlavou a pak se koukla zpátky na mě. "Tvoji pěstouni" řekla s úsměvem až lehkým smíchem "Bohužel" řekl jsem když už byli kousek od nás.
Když byli u nás tak je Anežka s jejím typickým úsměvem pozdravila a já jsem nad tím protočil očima.

Po tom nejtrapnějším minutovým setkaní všech dob Anežka prohlásila, že jsou fajn. "Jo když s nima nejsi v jednom baráku" odpověděl jsem ji když jsme si sedali na lavičku v parku.
(An-Anežka, Ad-Adam)
An:"A co ti na nich tak vadí?"
Ad:"Až moc se mi serou do života"
An: "Jako jak?"
Ad: povzdychl jsem si "Prostě se až moc staraj a zajímaj kde jsem, s kým jsem, co dělám a tak... a mě to prostě štve"
An: "Takže tě štve, že o tebe mají strach jako rodiče"
Ad: "To slovo na 'r' nemám rád"
An: povzdychne si
Ad: "Co?"
An: "Jsi velice náročná osoba"
Ad: ušklíbnu se
                            ...

Doprovodil jsem Anežku domů okolo sedmi večer a pak jsem šel taky domů.
  Tomáš s Annou byli klasicky na gauči a hráli karty. "Nějak brzo ne? Je teprve půl osmé" řekl ironicky Tomáš. Cestou do pokoje jsem mu ukazál vztyčený prostředníček.