knihomol a grázl

26

úterý
6:45 am

Provedl jsem svoji ranní rutinu a pak jsem šel dolů se nasnídat. Tomáš a Anna byli v kuchyni a pili kafe. Tomáš už byl oblečený a Anna ještě v pyžamu.
Vzal jsem si jogurt z lednice a sedl jsem si ke stolu. Za chvilku Tomáš řekl že už jde do práce. Vyzvedl ho jeho kolega jeho autem. Zeptal jsem se Anny jestli jde dneska taky do práce a řekle že ne. "Proč ne?" zeptal jsem se "Jedu dneska s kamarádkou do ikei utratit peníze, které nam dali naší manželové☺️" odpověděla. Zrovna jsem dojedl jogurt, takže jsem se zvedl a vyhodil jsem ho do koše. "Chceš jet taky?" zeptala se "JO!" odpověděl jsem okamžitě. "Ok, pojedeme v osm." oznámila a odešla do jejich ložnice.

Cca 8 am

Sedím na zadním sedadle auta Anniné kamarádky a jedeme směr nákupní centrum, kde je i ikea.

Tahle prodejna ikei má 3 patra. Šli jsme od vrchu dolů. Anna s Nikolou furt kecaly a říkali si drby.
Už jsme byli v druhém patře. Trochu jsem se nudil, ale lepší než být ve škole. Jsme právě v sekci postele a ložnice, a jsou tu i plyšáci.
   Když jsem byl menší, plyšáky jsem úplně miloval, ale pak mi táta začal říkat že jsem už dost velký na to abych furt spal s plyšáky v postely atd a to bylo v době kdy začal mít problém s alkoholem. Začal jsem se obviňovat že to je moje vina, že pije. Říkal jsem si že kdybych byl lepší syn tak by nepil. Začal jsem vyhazovat a ničit svoje oblíbené hračky. Myslem jsem si že to něco změní, ale nezměnilo... Celkově mám jenom jednoho plyšáka, je v boční kapse cestovní tašky, do které se vždycky balím když se stěhuju k pěstounům nebo od pěstounů. Už dlouho jsem si na Pana Bruma nevzpomněl.
Když jsem procházel okolo dalších plyšáků, tak jsem uviděl úžasného velkého žraločího plyšáka. I fell in love.

Vzal jsem ho do ruky. Ja ho chciii. Já ho potřebuju k životu. Bez něho už nechci žít. Zrovna šla Anna kolem. "Vážně?" zeptala se. Udělal jsem na ni psí očka. "Faaajn, ale budeš mi pak muset splnit 3 přání" namítala po chvílí rozmýšlení. Začal jsem rychle kývat na znamení ano. Vzal jsem svého nového kamaráda a šel jsem s úsměvem za Annou a Nikolou.
Nikola je docela fajn. Má dobrý humor a hooodně drbů. A když mě uviděla s plyšákem tak si pro něho šla taky. A Anna na to řekla že příště jde nakupovat sama a že se chováme jako malé děcka,..

Pak jsme šli na oběd do McDonald's. Dal jsem si hranolky, nugetky a kofolu.
"Co budeš muset udělat, když ti koupila toho plyšáka?" zeptala se mě Nikola "Bude mi muset splnit 3 přání" odpověděla za mě Anna. Nikola se obrátila na mě a řekla "Právě si se upsal ďáblu, hochu" řekl Nikola. Anna se začala lehce smát. "To je pravda." řekla se smíchem Anna. A pak Nikola začala říkat příhody z gymplu jak Anna dělala peklo učiteli na výtvarnou výchovu, protože se mu nelíbil její styl kresby. Jak vydírala spolužačku kterou neměla ráda, když zjistila, že podvádí jejího přítele, ... Anna na to pak jenom řekla "No jo... zlaté časy"

Když jsme dojeli do baráku, tak bylo už 15:35. Šel jsem do pokoje. Vytáhl jsem si svoji cestovní tašku a z boční kapsy jsem vyndal svého plyšáka a obejmul jsem ho. Po chvilce mazlení jsem ho dal vedle svého žraloka Charlieho. Tohle jméno jsem mu vymyslel v autě.

Pak jsem se asi další tři hodiny učil. Nebo spíše snažil učit, protože mi nešlo se soustředit. Furt mě něco rozptylovalo.
Pak jsem si chvilku psal s Markem, pak s Anežkou, zítra jdeme ven. A pak jsem napsal Michalovi, jak se má. Ale neodpověděl.

Večer jsem si nachystal věci do školy i became a nerd, a udělal jsem normální hygienu a šel jsem spát.

10:52 pm

Nejde mi usnout. Už se tu asi půl hodiny koukám do stropu. Anna a Tomáš ještě nespí.
Vzdal jsem naděje na usnutí v nejbližší době, takže jsem se koukl na mobil. A Michal mi už konečně odepsal. Napsal, že se má docela dobře a zeptal se jak se mám já.

A: jde to
A: už spíš?

M: ne

Odepsal okamžitě

A:nejde ti usnout?

M: to taky

Tohle není
normální
způsob jeho
vyjadřování

A: stalo se něco?

M: ne, proč

A: idk odpovídáš nevim jinak než normálně

M: to nic
M:blbej den

A: vážně?

M:jo

A: nezní to tak

M: diky za starostlivost ale jsem v pohodě

A: okay
zobrazeno

Michal pov:

Debilní přítel mojí matky je zase vožralej, a pozval si k nám domů svoje debilní kamarády. Jsou opilí, sfetovaní a nevím co všechno a začínají být docela agresivní. Bojím se. Chci jít ven, ale bojím se vyjít z pokoje.
A ještě k tomu jsem byl protivný na jediného člověka, který o mě projevil aspoň trochu zájmu.

Ať už se vrátí táta, prosiiiiim.

...

Momentálně si už balím věci do svého batohu. Znám jeden motel, kde ubytují každého a navíc to není moc známý motel, a je tam klid.

Takže bobanci opravdu se snažím psát pravidelně, ale moc mi to nejdeee. Tak tady aspoň máte výškové porovnání Michala, Adama a mě(autora)