knihomol a grázl

23

*pátek*
*ráno*
*6:45*

Crrr, budík. Už zaseeeeee vypnul jsem ho. Už zase se mi zdál sen o tom že jsem šukal s klukem huraa. Protáhl jsem se a udělal jsem svou ranní rutinu.

Ve škole se nic moc nedělo. Už byla třetí hodina- matika. Nudil jsem se tak jsem si kreslil. Asi uprostřed hodiny někdo zaklepal na dveře. "Dále" řekla učitelka. Moc jsem si toho nevšímal. Začal jsem vnímat když jsem poznal Michalův hlas když pozdravil učitelku. Učitelka řekla Míšovi ať si vezme od ní zadaní a papír a ať si sedne vedle mě se slovy, že bych mu stejně nemohl pomoci s výpočty. Ukázal jsem učitelce vztyčený prostředníček. Dala mi za to poznámku piča.
  "Ahoj" pozdravil jsem Michala když si sedal vedle mě. Pozdravil mě na zpátek a pak už si mě nevšímal a dal se do počítání. Píše test ze zlomků. Nejsem odborník ale myslím, že mu to docela jde. Mě třeba zlomky nikdy nešly. Vlastně mi nikdy nešla matika, ne protože jsem blbý, jen jsem se nikdy nechtěl učit.
Pozoroval jsem ho jak počítá. Když dopočítal tak si to začal ještě kontrolovat. Vzal jsem si mobil a najel na kalkulačku a poslal jsem odemčený mobil pod lavicí Michalovi, když si toho nevšiml tak jsem do něho lehce drkl. Podíval se na mě nechápavím pohledem. Pohledem jsem naznačil, aby se koukl pod lavici. Když se koukl tak se pousmál "Ne, díky" řekl s úsměvem "Fajn" řekl jsem a taky jsem se usmál. Když si test dokontroloval, tak jsme se rozloučili "Tak ahoj" řekl  "Přijď zas" zavtipkoval jsem a oba jsme se usmáli.
   Zbytek školy byl opravdu nudný. Přírodopis byl dokonce tak nudný, že jsem usnul.

  Po škole jsem jel s Tomášem a Annou do obchodu. Už jsme tu byli asi půl hodiny. Nudil jsem se. Jen tak jsem se díval po okolí abych se aspoň trochu zabavil. "Adame zajdeš prosimtě pro pečivo" řekla mi Anna. Kývl jsem na souhlas a vyrazil jsem k místu kde bylo pečivo. Zrovna jsem bral do sáčku 6 housek, když jsem omylem lehce drknul do jedné holky. "Omlouvám se" řekl jsem rychle "To nic" podíval jsem se na ni a okamžitě jsem ji poznal "Adame!" vyhrkla "Emmo!" řekl jsem nadšeně hned jsme se objali. "Co tu děláš?" zeptala se mě nadšeně. "Jsem tu s mýma pěstounama... a co tu děláš ty?"  zeptal jsem se nadšeně  "Jsem tu na dva týdny u mámi" řekla "Wow! Vyrostl jsi" řekla s nadšením "Ty taky" řekl jsem se smíchem "Jak už je to dávno co jsme se viděli naposledy?" zeptala se s úžasem "Už to bude..." počítal jsem: naposledy jsme se viděli těsně před tím než byl soud mých rodičú který byl když mi bylo jedenáct, takže 11-16=5 "Pět let... pět let co jsme se viděli naposledy" řekl jsem "Pět let a furt jsi můj oblíbený bratranec!" řekla se smíchem "Jsem tvůj jediný bratranec" námitl jsem "Už nejsi... tetě Verči se před třemi lety narodil syn... ale upřímně je to rozmazlený spratek" řekla a já se zasmál "Hele nechceš někde zajít a pokecat" navrhla "Klidně... jenom tohle.." ukázal jsem na housky "...zanesu támhle..." ukázal jsem na mé pěstouny kteří se o něčem bavili "...a můžeme vyrazit" řekl jsem "Okay" rekla a rozešli jsme se směrem k mým pěstounům. Když jsme k nim došli, tak jsem položil housky do košíku. Když jsem je položil Tomáš se na mě podíval a všiml jsi Emmi která stála vedle mě. "Dobrý den" pozdravile Emma Tomáše a Anna se na nás taky otočila. "Tome tohle je moje sestřenice Emma, Emmo tohle je můj pěstoun Tomáš." predstavil jsem je a oni si podali ruce "Mohl bych jít s Emmou někde ven, prosím" zeptal jsem se Tomáše "Jasně, běžte. Máš mobil? A napiš" řekl Tomáš "Jo... čau" rozloučil jsem se s nima "Užijte si to" řekla nám Anna když už jsme byli otočení zády k odchodu. Jen jsem mávnul na souhlas.

S Emmou jsme se rozhodli, že se budeme jen tak procházet. Povídali jsme si o všem možném co jsme za tu dobu co jsme se neviděli zažili. Bylo mi s ní strašně fajn. Vždycky jsem ji měl rád. Pamatuju si jak jsme si jako malý hráli na hřištích, v bazénu a všude možně.
  Když jsme narazili asi po dvou hodinové procházce na lavičku tak jsme si sedli. Zrovna jsme si povídali o škole a dozvěděl jsem se, že studuje psychologii.
(E- Emma, A-Adam)
E: A kam chceš ty na školu
A:Nevím asi na automechanika, na učňák
E: A nechceš zkusit nějakou střední?
A: uchechtl jsem se "S mýma známkama asi těžko a už vůbec ne s 3 z chování"
E: Přijímačky nejsou jenom o známkách a když dopadneš dobře a budeš se dobre chovat tak se ta trojka zapomene
A: Hele i kdybych to chtěl zkusit tak se to stejně za ty necelé tři měsíce nedoučím

odmlčí se

A: Prostě zkončím jako foter no
E: Ne, ty nejsi jako on
A: Ale jsem! Zkončim jako on
E:Ne nezkončíš! ty nejsi jako on! Budeš mít normalní život a ne jako on
A: Fakt si to myslíš?
E: Samozřejmě
E: A co tvoji pěstouni?
A: Co s nima?
E: Nevím. Líbi se ti u nich? Chceš u nich zůstát?
A:  Jestli tam chci zůstat už je asi jedno
E: Proč?
A: Už jsem si to stihl pěkně posrat
E: A jak?
A: nadechl jsem se "Třeba tak že jsem chodil ven a neřekl jsem jim to, párkrat se mi dokonce povedlo říct Tomášovi že je kokot a podobně"
E: A proč jsi mu řekl že je kokot?
A: Až moc se mi jebe do života
E: Jako jak?
A: Furt chce vědět kde jsem, ským jsem, co děláme,...
E: Takže ti vadí že o tebe má normální rodičovskou starost
A: Když to říkaš takhke tak to zní blbě
E: A hlavně když někomu vadí, že se o něho někdo zajímá, tak má většinou tajemství. Máš nějaké tajemství?
  zeptala se ironicky
A: vlastně to že jsem nejspíše gay, mám poslední dny sny o tom že spím s klukama jinak nic a co ty?,, Ne, žádné nemám.“
E: Lžeš
A: Cože? Ne, nelžu
E: Myslíš si že to nepoznám. Studuju psychologii na vysoké . Takže ještě jednou: máš nějaké tajemství?
A: Kdybych to řekl tak to už nebude tajemství.
  řekl jsem a vykouzlil jsem falešný úsměv.
E: Pravda
  řekla jednoduše, usmála se a povídali jsme si dál.

'Domů' jsem dorazil okolo osmi hodin večer. Tomáš s Annou byli v kuchyni a večeřeli. "Čau" pozdravil jsem je, když jsem si sundával bundu. "Čau. Jak bylo?" zeptal se Tomáš "Dobrý". "Chceš taky?" zeptala se Anna "Jo, díky" odpověděl jsem a Anna mi začala chystat pizzu. Mezitím co chystala tak jsem si sedl. "Dobrou chuť" popřála mi když mi podávala jídlo "Díky" poděkoval jsem a pustil jsem se do jídla. "Tak... o čem jste si povídali?" zeptal se Tomáš, aby nebylo ticho "Tak různě" řekl jsem jednoduše "A kde jste byli?" už to dělá zas... "Tohle je výslech?" zeptal jsem se pro změnu já "Ne" odpověděl lehce zmateným hlasem. Zbytek večeře bylo ticho.

Po večeři jsem se šel osprchovat a pak jsem si šel lehnou do postele. Chvilku jsem jen tak ležek a byl jsem na mobilu. Přemýšlel jsem o tom co říkala Emma. O škole. O Michalovi. O michalovi! Možná bych mu mohl napsat co dostal z té matiky. Otevřel jsem instagram a najel jsem na Michalův profil. Rozklikl jsem kolonku zprávy a zaváhal jsem. Ale nakonec jsem sebral odvahu a napsal jsem mu.

20:47
Ahoj tak co jsi
dostal z ty matiky?

20:49
Ahoj, dostal jsem za 1

20:49
Dobře tyyy

20:50
Diky ;)

20:50
A jak se máš?

20:50
Dobry co ty?

20:50
Taky dobry

Ještě jsem asi 2 minuty koukal do chatu a pak jsem šel spát.

  Takže už se nám to konečně pořádně rozjíždí. Tenhle příběh jsem začal psát, když jsem byl v druhé polovině 7. třídy, už jsem v polovině 9. třídy. Proto je taky Michal v 7. třídě. Tehdy mi to tak nepřišlo. Určitě kdybych to začal psát teď tak to bude asi jinak.
  Nějak mi to přijde takové... děcké? Nevim no... asi by to mohlo být napsané jinak, ale už to tak nechám.
  Taky se budu snažit psát a vydávat kapitoly častěji. A za pravopisné chyby se moc omlouvám, ale většinou píšu v noci, a už mám unavené oči.
  Tohle píšu 2.1.2024 takže doufám, že tenhle rok nám přinese jenom dobré věci. <3