Banned fruit

Byla to chyba

Můj odhad je opravdu skvělý, takže místo zítřka je od minulé kapitoly jsou to asi tři týdny, takže se velice omlouvám.
Prostě škola je horor.

Jen co jsem došla domů, zalezla jsem do svého pokoje a přemýšlela, co si dát na sebe na rande se Stylesem. Nebo je to vůbec rande? Třeba se chce jen pobavit o něčem ohledně školy. Chloe...tyvole, to by tě ale asi nezval někam ven v 7 večer ty hloupá, že?

Otevřela jsem svůj šatník, když bouchly vchodové dveře. Máma je doma. Seběhla jsem schody dolů, abych se s ní pozdravila. Místo toho jsem se ale prudce zastavila na předposledním schodě a strnula. Překvapením mi spadla brada. Ve dveřích stál můj učitel Styles s mojí mámou. Vedli spolu rozhovor, dokud mě neuviděl a nepozdravil.
„Ahoj, Chloe," usmál se učitelsky směrem ke mně.
„Dobrý den?" řekla jsem tak vyjeveně, že to znělo spíš jako otázka.
„Bavím se tady s panem Stylesem ohledně něčeho. Necháš nás chvíli ještě o samotě, Chloe?" řekla mi máma a já jen nechápavě přikývla. Odešla jsem tedy do kuchyně a z dálky nenápadně hleděla na mou mámu s Harrym. Občas na mne pohlédl a usmál se. Ten jeho ďolíček ve mně způsoboval jakoby mnou probíjelo elektrické napětí.
Po chvíli to vypadalo, že se už loučí, když Harry se nejspíš zeptal, zda-li si může odskočit. Jsem fakt dobrá v odezírání, musím se pochválit. Sledovala jsem jeho záda mizející za dveřmi koupelny. Máma mezitím zavřela vchodové dveře a odešla do své pracovny. Já však stále stála u kuchyňské linky a sledovala napjatě koupelnové dveře v chodbě.

*Nová zpráva

Cinklo mi na telefonu. Jen, co jsem zvedla obrazovku od linky kuchyně, překvapeně jsem ji švihla zpátky. Co to-

„Dojdi za mnou, nezamkl jsem."

Esemesku jsem po přečtení zavřela a rozhlédla se na koupelnové dveře. V chodbě nikdo nebyl. Máma zmizela do pracovny a Archie předpokládám, že je v pokoji. Vydala jsem se tedy s nadšením do koupelny. Každým krokem, který jsem udělala, jsem váhala. Mám vejít dovnitř? Mám zaklepat? Mám utéct do svého pokoje? Mám mu odepsat "ne"? Než jsem si srovnala v hlavě, co chci, stála jsem už u dveří. Teď už musel slyšet mé kroky přes dveře. Nemůžu teď odejít. Uchopila jsem kliku a pomalu ji sklopila dolů. Elegantně jsem nakoukla dovnitř, když mě jeho hbitá ruka stáhla dovnitř a ocitla jsem se na jeho rtech. Mentol, jahody a měkké a vlhké rty. To je jediné, co jsem teď cítila. A taky to jediné, co jsem cítit chtěla. Ta chuť mě doslova obklopila a vytvořila kolem mě bublinu se mnou a Harrym. Jako kdyby nic okolo neexistovalo. Jen já a on. Ucítila jsem jeho dotek na mých holých zádech. Harryho ruka se ocitla pod mým tričkem, hladila mou kůži. Nevím, jak je to možné, ale už jen tohle mne vzrušovalo. Nejsem si ale jistá, jestli mě víc vzrušovaly jeho polibky nebo doteky na mých nahých zádech. Přestala jsem spolupracovat, abych se mohla nadechnout.

„Platí ještě ten dnešek, když už jsi tady?" zeptala jsem se.
„Proč by to neplatilo? Tohle je jen předehra." Zašeptal mi ta blízko u ucha, že jsem dostala ohromnou husí kůži. Znervózněla jsem. Připadala jsem si najednou tak trapně, že jsem si něco začala s mým učitelem. Chytil mou tvář na náznak, že chce polibek, ale já nic neudělala. Stáhla jsem před ním jako solný sloup a nezmohla se na nic. Nic z tohoto se nikdy nemělo stát.
„Stalo se něco?" zeptal se jako starostlivý učitel.
Nemůžu ho dál tahat za nos. Kdybych nezačala hrát tu pitomou hru z Twitteru, nic z tohohle by se nikdy nestalo. Svedla jsem ho.
„Musíš jít," zavrtěla jsem hlavou a přemístila se ke dveřím. Harry nic nenamítal, následoval mě, otevřel dveře a poté opustil náš dům. Jako kdyby moje pocity pochopil. Odešel přesně tak, jak jsem chtěla. Bez zbytečných emocí a slov.

Aféra s učitelem je u konce. Skončilo to stejně rychle tak, jak to začalo, ale ani mi to nevadí. Stará Chloe se vrací do hry.
Odešla jsem do svého pokoje a otevřela laptop. Udělala jsem pár mých domácích úkolů, a pak se přesunula na Instagram.

Celý zbytek odpoledne a i večer jsem nemohla přestat přemýšlet nad ním. Nad mým zatraceným učitelem, se kterým to byla obrovská chyba. Uchopila jsem svůj telefon a na číslo, které mi před pár hodinami napsalo zprávu:„Dojdi za mnou, nezamkl jsem," a jednoduše vyťukala na displej „Byla to chyba." Tahle tři slova právě vystihovala mé životní rozpoložení a taky stav, jak se cítím ohledně našeho "vztahu". Mezi námi totiž má jen a pouze panovat vztah žačka a učitel.

Odpovědi se mi nedostalo, z čehož jsem byla trochu smutná a zároveň šťastná. Čím míň slov, tím míň vzpomínek a bolesti. Zní to až směšně, ale Harry se mi hodně líbil. A i proto mě tak mrzí, že to takhle muselo skončit.

Ale proč sakra prostě musí být můj učitel?

Večer jsem si uvařila něco k večeři, nebo teda "uvařila", protože moje vařící schopnosti na tom jsou dost bídně.
„Co tady tak smrdí doprdele?" vešel do kuchyně Archie, kterého jsem naposledy viděla snad ráno.
„Dělala jsem si vajíčka," vyhrklo ze mě s plnou pusou, „chceš taky?"
„Proboha jen to ne, chci na tomhle světě ještě chvíli zůstat."
Převrátila jsem nad Archieho krásným komplimentem na moje vaření oči a dojedla zbytek vajíček.

„Nevíš, kde je máma?" zeptal se zničehonic Archie.
„To netuším, asi je u sebe v pracovně, nebo si šla lehnout," odpověděla jsem mu.
„Tak brzo že by si šla lehnout?" řekl překvapeně můj bratr.
„No, má toho teď moc, tak je asi unavená." Podotkla jsem naprostou pravdu. Pořád jen pracuje. Ani už si nevzpomínám, kdy naposledy jsme spolu večeřeli. Snad jen na Štědrý den.

...

„Čau," pozdravila jsem Penelope s Ashley další den ve škole. Včera jsem to zalomila nějak brzy.
„Ahooj!" odpověděla zpátky Ashley.
„Hmm....stalo se něco?" zabručela Penelope.
„Ne...mělo by?" zeptala jsem se.
„No já nevím, vypadáš tak smutně."
„To je blbost..." Ale nebyla. Můj outfit už říkal svoje. Černé džíny, bílé obyčejné triko, černá kožená bunda mého bratra, černé conversky a ještě k tomu tmavé šperky a velká sluchátka. Ani jsem si neuvědomila, co jsem na sebe ráno švihla.

Nikdy v životě bych nečekala, že se tak platonicky a až trapně po pár týdnech zamiluju do svého nového učitele. Měla bych se za sebe stydět.

Hodiny ve škole plynuly dnes rychleji než celý můj život, kromě literatury samozřejmě.
„Dobrý den, třído," vešel do třídy mně už ten známý učitel. Ani jednou se na mě nepodíval, za což jsem byla ráda, protože mi nezačínalo nekontrolovatelně bušit srdce. Na druhou stranu jakoby moje srdce chablo, každou minutou, kdy na mě ani okem nemrkl. Štve mě, že i když jsem sama uznala, že je to chyba a odehnala ho ze svého života, tak i přesto se mi stále líbí. Přitahuje mě celou svou krásou. Ach Chloe...