Zdá se Ti tvoje škola nudná? A co kdyby se do tvého studentského života připletli dva muži v jednom roce najednou?
Sedmnáctiletá Chloe Wilde jde do druhého ročníku střední školy. Její život je poměrně stereotypní a normální, dokud se jí v životě ne...
Už je to 24 hodin, co mi Tate pomohl z té kabinky. Seděli jsme tam spolu po zbytek hodiny. On měl zrovna v tu dobu odpolední pauzu a já se do výtvarky už nehodlala po tom všem vracet. Tate je zvláštní v mnoha směrech. Má úplně jiné myšlení na svět, se kterým prapodivně i souhlasím. Jeho otázky a úvahy se někdy podobají Malému princi, kterého prý nečetl. Má rád strašidelné horory s romantickou zápletkou. Úžasná kombinace. Bude to znít divně, když řeknu, že ho chci znovu vidět? Nikdy jsem nic takového nezažila jako včera na těch záchodech. Byli jsme si tak blízko, jelikož kabinka byla malá. Naše kolena se dotýkala a třela se o sebe. Tate ale zůstával klidný a vyrovnaný. Chci ho vidět znovu.
Ležela jsem u sebe v pokoji na posteli a jen tak čuměla do stropu. Přemýšlela jsem nad Tatem. Zajímalo mě, odkud je, kde bydlí, jak se jmenuje dál, jaká je jeho oblíbená barva nebo film. Někdo zaklepal na dveře a po mém "dál" vešel do mého pokoje Harry. Nevydal ani hlásku, sedl si ke mně na postel. „Jsi v pohodě?" zeptal se starostlivě s tou vráskou na čele. „Neměla bych být?" „Tvá učitelka výtvarky mi říkala, že jsi utekla z hodiny po jednom komentáři toho debila Jamese." „Jo...," odmlčela jsem se. „Chloe...je mi tak líto, čím si musíš procházet," řekl lítostně a políbil mě do vlasů. Projel mnou jako kdyby elektrický šok. Bylo to nečekané, hezké a milující. Otočila jsem svůj zrak na jeho obličej a malém roztála. Jeho zelené oči působily jako dva kamínky, které jsou přímo zakázané ovoce, je tak drahé, že si jej nikdo nemůže dovolit. A ty rty jsou tak růžové...a měkké. Ocitla jsem se na nich. V první sekundě jsem toho litovala. Moc jsem toho litovala. Ale pak...můžete vůbec litovat polibek s Harrym Stylesem? Možná jen blázen. Byly opravdu měkké a chutnaly jako peprmintová žvýkačka s trochou vanilky. Spolupracoval, z čehož jsem byla překvapena. Mé vnitřní já čekalo a myslelo si, že pan Styles ke mně žádnou lásku už neopětuje. Mýlila jsem se. Jeho dlaň se ocitla na mé lícní kosti a jakoby ji lemovala a hladila. V mém nitru něco mělo neskutečný vztek, že jsem podlehla. Cítila jsem, jako kdyby někde ve mně byl kotel, ze kterého stoupá čím dál více páry. Ale já nemohla přestat, podlehla jsem. Podlehla jsem Harrymu Stylesovi. Chytila jsem ho za tváře a musela se od něj odlepit jako lepivá žvýkačka. Vsadím se, že bez pomoci mých rukou bych se od něj odlepit nedokázala. Pohlédli jsme si do očí, viděla jsem jeho výraz, jak čekal na mou odpověď. Byl tázavý, zaskočený, překvapený? „Promiň, Harry, tohle jsem vážně nechtěla, já...jdu se umýt," vstala jsem z postele, připravená odejít. Jeho ruka mě ale zastavila. Pohlédla jsem na jeho dlaň s inkoustovým křížem, a pak se znovu ocitla v nebi. V peprmintovém s trochou vanilky. Cítila jsem, jak se mezi polibky usmívá. Cítila jsem vnitřní klid v sama sobě.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
...
Dny ubíhaly rychle. A i ty ve škole. Jen Tatea už jsem od střetnutí na záchodech nepotkala. Chyběl mi. Chtěla bych mu říct, že už mi je mnohem lépe. Jak psychicky, tak fyzicky. Nechyběl mi také jen on, ale i Ashley s Penelope. A i přesto, že jsem si už vyplakala své oči, jsem s tím nemohla přestat brečet. Každý den. Je to absolutně šílený, že to nakonec skončilo takhle. Já a Harry. Ale něco mi říká, že je to dobré rozhodnutí. Asi bych mohla poděkovat svému zoufalému já, že mu tu pusu fakt vlepila.
Ležela jsem na posteli ve svém pokoji připravená ke spánku. Na notebooku hrála Alenka v říši divů, což je můj nejoblíbenější film. Civěla jsem na Kloboučníka na obrazovce, když na okno něco ťuklo. Jakoby kamínek, nebo nějaký malý tvrdý předmět. Vstala jsem z postele a přešla k oknu. Otevřela jej. Shlédla jsem dolů z okna a brada mi spadla. Pod oknem stál ve tmě, jen ve stínu pouličních lamp, Tate. „Tate! Co-co tady děláš?" zašeptala jsem. „Můžu jít nahoru?" zeptal se. „Ehm...," zarazila jsem se a přemýšlela, co mi chce asi sdělit, nebo co má v plánu. „Jo pojď!" řekla jsem nakonec. Vyšplhal po obložení domu, až se ocitl na parapetu. A v mém pokoji. „Pěkný," díval se okolo. „Takže, co tady děláš? A jak ses dozvěděl, kde bydlím?" vyzvídala jsem. „Já...chci ti něco dát," ukázal na svou sevřenou dlaň, kterou otevřel. Ležel v ní náhrdelník. Stříbrný náhrdelník se srdíčkem. „Otevři to," řekl. „Co?" „To srdce." Rozevřela jsem kovové srdce a v něm byl text: "Zakázané ovoce" Pohlédla jsem na něj a čekala, jestli mi objasní, proč mi dal tohle. Nic ale neřekl. Řetízek jsem si zapnula a usmála se na něj. „Děkuju," řekla jsem. „Chloe?" zaklepal na dveře Harry. Stuhnula jsem a běžela ke dveřím, ať do pokoje nechodí. Harry však neustoupil a i přes mou zátarasu se dveře otevřely.
