Banned fruit

Kabinet

„Hmm...nemůžu si vzpomenout, kde sedí Taylor," přemýšlela jsem a skousla si ret. Jeho pohled na mě se prohloubil a ustrnul na mých rtech. Nevěděla jsem, co dělat, začala jsem kousat nervózně konec tužky. Asi jsem to neměla dělat. Jeho pohled ze mě nezmizel. Koukal na mou pusu a začal se přibližovat blíž ke mně. Když se naše nohy dotkly, projel mnou zvláštní pocit, jaký jsem ještě nikdy nezažila.
Klekl si přede mě a začal svůj obličej přibližovat k tomu mému. Můj tep srdce jakoby přestával fungovat, a tak jsem se snažila každým svým nádechem nabrat co nejvíc kyslíku. Ústa měl jemně pootevřená a díval se mi do očí. Svými rty přejel po těch mých, ale nic víc neudělaly. Jen po těch mých letmo přejely a zmizely.
Klekl si na kolena před má kolena. Rukama se je snažil oddělit od sebe, ale nedovolovala jsem mu to. To nemůžu udělat, je to můj učitel.
„Věř mi," zašeptal, když své dlaně měl položené na mých vnějších stranách stehen. Tak moc jsem ho chtěla odmítnout. Chtěla jsem mu říct, že to nejde. Že to udělat nemůžu. Je to můj učitel. Ale na druhou stranu jsem nemohla odolat. Nemohla jsem odolat jeho mužské vůni, jeho rysům, hlasu.
Pomalu jsem roztáhla nohy a on mě hladil na vnitřních stranách stehen. Podíval se mi hluboko do očí na souhlas, kývla jsem. Rozepnul mi knoflíček od džínů, čímž na něj vykoukly moje Calvin Klein kalhotky. Jemně se usmál a začal mě líbat přes látku mého spodního prádla. Prohnula jsem se v zádech, když do zubů uchytil látku kalhotek a pak ji pustil, čímž mi guma kalhotek prudce narazila o mou kůži. Netrvalo dlouho a jeho prostředníček se ocitl ve mně. Dráždil jazykem můj klitoris a prstem se ve mně pohyboval. Tiše jsem sténala a prohýbala celé své tělo. Cítila jsem, jak se během polibků usmíval nad mými reakcemi. V životě si nepřeju, aby tahle chvíle někdy skončila. Pociťovala jsem, jak se mnou zavaluje vlna orgasmu. Krásný pocit mým tělem se stupňoval, když naráz přestal.

Vyvlékl se ven z mých džínů, zapnul mi knoflíček a vrátil se na svou židli. Byla jsem tak zmatená, že absolutně netuším, co teď mám dělat. Co se to právě stalo...netuším, co mám dělat...netuším. Mám mu něco říct? Mám utéct? Proč přestal, vždyť vím, že se mu to líbilo tak jako mně. Nehybně jsem seděla na židli a zírala na své nohy. Byly totiž právě mnohem zajímavější než on nebo cokoli jiného. Nic neříkal, jen jsem slyšela zvuk klávesnice, jak něco ťuká do počítače. Podívala jsem se na své hodinky, které hlásily dvě minuty do konce velké přestávky. Měla bych se vrátit. Ještě dalších pět sekund jsem čekala, jestli něco neudělá, nebo neřekne. Ani obraz ani zvuk. Naštvanost v mých žilách začala stoupat na intenzitě. Proč sakra, když udělal to, co udělal, teď drží hubu. Proč naráz přestal, když mi to dělalo dobře a on to musel moc dobře vědět. To jsem byla v tom nějaká špatná? Jde vůbec být špatná jen u toho, když mě někdo uspokojuje? Minuta do zvonění a on jen čumí do počítače. Naštvaně a rychle jsem se zvedla, čímž jsem trochu posunula křesílko. Vydalo zvuk odsunutí, což musel zjistit, že jsem vstala. Není přece hluchej. Přešla jsem ke dveřím a sáhla na kliku k odchodu. Naposledy jsem na něj nahlédla, zíral na mě výrazem, že mu je úplně jedno, co to se mnou udělalo. Nezaujatě na mě hleděl a jen čekal, jestli něco řeknu.

„Idiote...," vydechla jsem své myšlenky a otevřela dveře. Naposledy se mé oči převrátily na něj. Koukal na mě pořád stejně a ještě si odfrkl. Třískla jsem za sebou dveřmi a rozešla se zpátky do třídy na další hodinu.

Harry's pov:

Posral jsem to. Jednoduše jsem to posral. Neměl jsem to dopustit. Ty její modré oči a naprosto dokonalé plné rty ale říkaly své. Nemohl jsem odolat. Odolávat není v mé povaze a nikdy nebude. U téhle holky to už znovu ale nemůžu riskovat. Budu jí muset odolat. Ale ona je jako....je jako zakázané ovoce.

Chloe's pov:

Po škole jsem zamířila na rychlý oběd i s Penelope a Ashley i přesto, že jsem vůbec neměla z toho všeho hlad. Dala jsem si tortillu s kuřecím masem a pár zeleniny. Penelope mi dokonce dala můj oblíbený pudink. Všechno jsem poslušně snědla, udělalo mi to celkem zpátky normální náladu a pak už zamířila domů.

Máma klasicky ještě nebyla doma a ani bratr, protože chodí na ten jeho nudný fotbal. Nechápu, co kdo může vidět na fotbalu. Já vidím jen pár namachrovaných borců kopat do mičudy. Když jsem tohle asi před rokem řekla Archiemu, řekl, že na něho aspoň jedou holky. Moc si to nemyslím, nikdy jsem ho s žádnou neviděla.

Zalezla jsem k sobě do pokoje a udělala úkoly na zítra do školy. Převlékla jsem se do svého oblíbeného domácího outfitu složeného z bratrové šedé Nike teplákovky, kterou podle mě ani netuší, že jsem mu ji vzala a bílého obyčejného nátělníku. Bílý nátělník je moje nejoblíbenější oblečení, protože ho můžu nosit pořád, k čemukoliv a vždycky vypadá dobře. Jen mi jdou přes něj vidět bradavky, ale to nikdo doma nevidí. Stejně si je chci jednou dát píchnout, tak si zvykám na život bez podprsenky.

Po asi hodině došel bratr z tréninku, se kterým jsem se jen pozdravila v koupelně, když se šel sprchovat a já se odličovala. Asi je to úchylný, ale s bráchou se navzájem nestydíme, takže když se sprchuje, tak já se klidně odličuju, nebo jsem na záchodě. Když jsme byli menší, máma nás učila, že před rodinou se nemáme ostýchat ani se stydět. Jsme totiž rodina.

Jakmile jsem se odlíčila a šla do kuchyně si dát nějakou svačinu, někdo zazvonil na dveře. Chvíli jsem přemýšlela, kdo by to mohl být. Napadla mě však jen Penelope, Ashley nebo ta otravná sousedka naproti, která nám chodí sdělit, že naše kvítka v truhlících by chtěla přesadit. Nakonec jsem rychle přiběhla ke dveřím a otevřela je. Nestál za nimi nikdo jiný než pan učitel Styles.