Banned fruit

Čas přichází.

Harry's pov:

Kurva! Kurva! Kurva! Už je večer a Chloe nikde. Volal jsem jí, ale je nedostupná. Posral jsem to. I přesto, že je to její vina, že se nevrátila domů, strhávám to na sebe. Můžu za to já. Málo jsem ji hlídal. Já ale vím odkud větry vanou.
Nejprve jsem zavolal na policii, avšak ti kreténi mi jen řekli, že u teenagerů je to normální. Kurva u Chloe to není normální. Objel jsem celé město a nikde nikdo. Nemám ponětí ani, kde bydlí ten psychopat Tate. Ale určitě se s ní něco stalo. Mám strach. Co když ji nikdy nenajdu? Co když bude pohřešovaná měsíce jako ty její dvě kamarádky a nikdy se nenajde?

Tate's pov:

Čas přichází. Úplněk.

Chloe's pov:

Začíná mi být zima. Chvěju se. Povídám si s holkami, ale ani neodpovídají. Nevím ani, jestli ještě žijí. Stále doufám, že ano. Slzy mě už taky omrzely. Sedím zkroucená do klubíčka a čekám nevím na co. Myslím na bráchu. Na mámu. Ale nejvíc na Harryho. Je to zvláštní, když nad tím tak přemýšlím. Je to můj učitel. Nebo byl? A nakonec se z učitele stal ten nejdůležitější člověk v mém životě. Miluju ho. Strašně moc. Někdy mám pocit, že nemůže být ani reálný. Je krásný. Je silný. Je starostlivý a odvážný.
Teď si ale říkám, jestli mě vůbec hledá. Jestli mu vůbec chybím. Bojím se, že mě nehledá. Bojím se, že je na mě naštvaný.
Už přes asi tři hodiny tady sedím. Prosvítá sem trochu světla pouličních lamp z venku díky malému okýnku u stropu. Ani jedno světlo auta. Jen poblikávající staré pouliční osvětlení. Kdo by taky až sem do téhle čtvrti jezdil.

Dveře se otevřely.
„Je čas," řekl temným hlasem Tate. Nepoznávala jsem ho. Vůbec jsem ho najednou neznala. Posbíral nás všechny tři a vedl po schodech nahoru. Objevili jsme se ve starém zachovalém obývacím pokoji s koženými křesly a otevřeným krbem. Stěny byly pokryté tapetami s různorodými obrazy. Některé jsem vůbec nechápala. Byli na nich bílí lidé s dlouhými nehty a černým oblečením. Na podlaze byl namalován jakýsi kruh s hvězdami. Nějaký rituál? Chce nás obětovat kvůli nějakému rituálu? V kruhu byly černou barvu tučně vyznačeny dvě hvězdy, na každé straně jedna. A taky jedna byla uprostřed. Tvořily jakési souhvězdí.
„Co to má být?" zeptala jsem se do větru. Stejně jsem odpověď nečekala, jen jsem se chtěla ujistit, že mám stále hlas.
Tate však promluvil. Čehož jsem se až lekla.
„Nastává úplněk, tento kruh představuje měsíc. Hvězdy jsou známkou noci. Každou chvíli se díky tomuto oknu nad námi zde ukáže úplňková zář. Až pokryje celý kruh, začne vamrebellio," pronášel.
„Co je vamrebellio?" nechápala jsem.
„To se brzy dozvíš..." řekl zase v hádance.
„Nehraj tady kurva nějakou šarádu a řekni mi, co to je, co to tady doprdele hraješ," řekla jsem naštvaně a zoufale.
„Drž hubu, Chloe!" křikl a svázal nás.
Každou položil na jednu hvězdu kruhu a nechal nás tam. Mě umístil na prostřední hvězdu. Na středovou.
Čekala jsem. Čekala jsem nevědomky na co. Čekala jsem na smrt.
Během chvíle se měsíční světlo ukázalo v kruhu. Hrobové ticho se rozléhalo místností. Slyšela jsem jen pomalé dýchaní Ash a Pen, které mi říkalo, že jsou tu ještě se mnou.

Harry's pov:

Jsem kretén. Kokot. Jak jsem tohle mohl dopustit. Nemám šajna, kde je Chloe. Archiemu jsem to ještě ani neřekl. Jen u večeře se ptal, kde je ségra. A já kripl řekl, že byla unavená a šla si lehnout. Bude pro něj lepší to nevědět.
Kam mám jet, kam mám jít. Je nedostupná.
Projíždím už třeba potřetí ulice Londýna a nikde nic podezřelého. Avšak jednu čtvrť jsem neprojel. Pár bloků od té naší.

Chloe's pov:

Úplněk je tu. Světlo zvenku se šine dovnitř a svítí přesně na mě. Za jiných okolností by mi to přišlo magické, ale teď opravdu ne.

Harry's pov:

Projíždím touhle zapomenutou čtvrtí, ale ani v jednom domě se nesvítí. Jen pár lamp u krajnice silnice zde poblikává. Mám chuť se už otočit, když v posledním domě vidím, že se zde svítí. Nedávám tomu moc naděje, ale i tak vystupuju z auta a mířím k domu.

Chloe's pov:

Cítím, že tohle je můj konec. Zklamala jsem všechny. Sebe. Harryho. Ashley a Penelope. Mámu. Archieho. Proč jsem s Tatem šla ven? Proč jsem neposlechla Harryho? Lituju všeho. Celý rituální kruh začal podivně svítit. Ashley a Penelope se nehybně zvedly do vzduchu. Ony letí. Ne! Ne! Ne! Jsem ve snu? Tohle není možné. Tohle neexistuje. Chloe, prober se!
Zvednu se taky do vzduchu? Proč jsem pořád na té zemi. Já se nemůžu hnout? Já se nemůžu hnout! Co to...Jakobych se nalepila k zemi a nemohla vstát, odlepit se.
„Ty chceš někam jít?" zeptal se až moc mile Tate.
Kámo doprdele ne víš co, jen mě svrbí prdel, tak si chci přesednout a podrbat se! Samozřejmě, že chci někam jít!
„Husbelgnekd," chtěla jsem říct něco. Já nemůžu mluvit? Moje rty jakoby se slepily k sobě.
„Copak? Neumíš mluvit?" zasmál se.
„Neboj, za chvilku to všechno přejde..."
Jen co to dořekl, holky byly na zemi a ze světa se náhle stala temnota. Černo. Všude. Nebyla jsem si jistá, jestli jsem usnula nebo umřela. Nic jsem necítila. Zimu. Teplo. Strach. Smutek. Dokonce ani lásku. Nic. Jsem jen prázdná skořápka.

Harry's pov:

Stoupám po schodech na verandu toho starého domu. Jmenovka na domovních dveří je stará a zašlá, ale i přesto dokážu přečíst jméno na ní. Langdonovi. Ten hajzl bydlí tady? Instinktivně jsem rozkopl dveře a vešel pomalu dovnitř. Byla tam tma. Prošel jsem celou dlouhou chodbu s barokovými obrazy až do něco jako obývacího pokoje. Zamrzl jsem na místě, když jsem spatřil Ashley a Penelope ležící bez známek života v jakémsi kruhu. Vydal jsem se k ním. Bylo to marné. Ani jedna neměla tep. Byly chladné. Tělo bez duše. Chloe ale nikde.
Obešel jsem celý dům. Nikde ani obraz, ani zvuk. Zbývaly poslední dveře. Odhaduji do zahrady. Vešel jsem ven na terasu. O zábradlí tam stál opřený. Tate Langdon. Hned ho zmlátím. Ale...on snad brečí?!
„Kde je kurva Chloe?!" zařval jsem zezačátku tvrdě, u jejího jména se mi ale zlomil hlas.