Banned fruit

Co to se mnou je?

Chloe's pov:

Kde to jsem? Jak jsem se sem dostala? Proč jsem tady? Co to se mnou je?
Probudila jsem se v temném lese. Nic mi nepřipadalo povědomé ani známé. Stála jsem tam jen tak při úplňku.
Cítila jsem se ale jinak. Chladně. Bezcitně. Zlomeně. Hladově...
Ta poslední myšlenka se mi honila hlavou hodně. Hlad.
Tate byl pryč. Holky byly pryč. Harry byl pryč. Archie i máma. Jsem sama. Navždy.
Na obloze svítil měsíc a mě nenapadlo nic lepšího než se vydat nevědomě do tmy. Stromy se míhaly rychle, jako bych běžela. Co to mám s nohama?
Chodila jsem v začarovaném kruhu dobrou hodinu. Přišlo mi ale, že jsem se nikam nepohnula. Zoufale jsem zařvala do tmy, až mi slzy začaly stékat po tváři. Hned jak jsem však otevřela pusu, něco se stalo. Ucítila jsem šílenou bolest v dásni.
Z lidských špičáků se staly upíří špičáky...
Dýchala jsem nepravidelně. Zmateně. Nepamatuju si ani, že jsem usnula...

Harry's pov:

„Co se tady stalo...," neznělo to ani jako otázka. Doufal jsem, že mi něco k tomu celému řekne. On tam ale jen stál a bulel jak kluk.
„Měl jsem to být já!" zakřičel.
„Cos měl být?" začal jsem se bát.
„Oklamali mě...moji předci...měl jsem být upír jako oni," mlel nesmysly.
„Co to kurva meleš?! Jsi sjetej?"
„Chloe ona....," šeptal.
„CO?!"
„Se jím stala," dořekl.
To není možné. To přece neexistuje. Jsem ve snu. Harry, štípni se! To nemůže být pravda.
„Zní to šíleně, ale je to pravda," řekl, jako by mi četl myšlenky.
„Kde je?" zeptal jsem se už rozklepaně.
„Nechoď za ní...nehledej jí...bude jiná."
„To je mi u prdele, já-já ji potřebuju!"
„Je nejspíš v lese, na Clatforské mýtině nejspíš."

Nečekal jsem. Nasedl jsem rychle do auta a vyjel. Bylo mi jedno, že mě možná zabije. Nebo nepozná. Nebo že bude jiná. Potřebuju ji vidět. Protože já ji miluju.

Tate's pov:

Osaměl jsem. Jsem sám. Navždy. Můj život nemá smysl. I to jediné, co jsem miloval je pryč. Zhnusil jsem se jí. Posral jsem to. Posral jsem její život. Posral jsem svůj život. Posral jsem osud předků.
„Ach...Chloe...," vzdychl jsem, „jsi jediné, co chci, jsi jediné, co mám!"
A je to pryč. Všechna bolest. Všechen tep. Všechen život. Nůž mi prostupuje srdcem. Nezastaví se.

Harry's pov:

Nechápu, jak jsem to mohl zajít tak daleko. Jak jsem to mohl dopustit. Musím ji najít. Musím ji zachránit. Chodil jsem po lese. Začínalo svítat. Jindy bych sledoval východ slunce a byl okouzlen jeho krásou. Teď mi jen připomínal, že Chloe už musím hledat hodiny a stále nic. Prošel jsem celou tu mýtinu. Nikde nikdo.

...

Ležela tam. Našel jsem ji. Ty její krásné vlasy. I když si zažila to všechno, vypadaly stále krásně. Ihned jsem ji popadl do náručí bez vědomí, že by mi mohla ublížit. Spala. Nevypadala nijak zraněně. Vypadala jako malé dítě, které usnulo na písku.
Odvezl jsem ji domů. Archie už byl ve škole. Prázdný dům. Jen já a Chloe. Nebo snad já a krvelačný upír. Odnesl jsem ji až k ní do postele. A čekal. Probere se? Neprobere? Jaká bude?
Seděl jsem mlčky v obýváku a nevěděl, co dělat.

...

Dveře klaply. Otevřely se. Po schodech schází někdo, o kom nevím, co si právě myslet. A už stojí přede mnou. Krásná jako nikdy.

Chloe's pov:

Byla jsem ve svém pokoji. Byla jsem doma. Nikdy jsem nebyla šťastnější. V krku mi panovalo sucho. Hlad prostupoval všemi mými žílami a nešlo to potlačit. Jsem upír.
Scházela jsem po schodech dolů. Bála jsem se, jestli tam sedí Harry. Bála jsem se, co mi řekne. Bála jsem se, jestli jsem to pořád já.
Najednou jsem ho zahlédla. Vypadal vystrašeně. Zoufale. Vypadám tak hrozně? Když se na mé bledé tváři ukázal zoufalý úsměv se slzami, usmál se taky. I ďolíčky jsem spatřila. Rozběhla jsem se k němu a on ke mně. Objetí mi tak chybělo. On mi tak chyběl. Jeho vůně mi chyběla. Jeho tělo mi chybělo. Ah...to tělo, koluje v něm krev...
„Ha-Harry?...."
„Mhm?"
„Víš to, co j-jsem?"
„J-jo."
„J-já se musím odtáhnout."
„Je ti něco?"
„Mám hlad. Strašnej."
„Co si dáš, můj upíre?"
„Nerada bych si dala tebe...i když mám na tebe šílenou chuť."
„Potřebuješ jako....krev?"
„J-já nevím. Chci zkusit něco normálního."

Harry uvařil maso s bramborami a omáčkou. Při prvním soustu jsem se zašklebila. Chutnalo to jinak než dřív. I po celém talíři to ale nestačilo. Hlad nepřestal.
„Mám furt takový hlad!"
„A co kdyby....kdybys zkusila mou krev?"
„Nemůžu...."
„Proč ne?"
„Nevím, jestli budu moct pak přestat..."
„To chce zkusit."
„Harry, to nejde, nechci ti ublížit."
„Myslím, že já jsem ti ublížil dost, udělej to."

Přiblížila jsem se k němu. Ani se nehl. Stál sebevědomě na místě a čekal. Bála jsem se. Bála jsem se šíleně. Bála jsem se tak moc, že jsem cítila srdce až v krku. Stoupla jsem si u jeho krku na špičky. Políbila jsem ho na krk.
„Miluju tě," zašeptala jsem mu do ucha.

Harry's pov:

„Miluju tě," zašeptala mi do ucha.
Poté jsem na krku ucítil bolest. Zaryla se mi pevně do krku a vysávala mě.