Banned fruit

Promiň, Harry

Po třech vyzváněních to Tate přece jen zvedl. Když jsem však měla něco promluvit, nevěděla jsem, co po něm vlastně chci. Jít s ním někam ven? Jít s ním k nám? Bože jen to ne!
„Haló?" ozval se ze sluchátka jeho hlas.
„Ehm...nechceš zajít někam, nějak se mi nechce domů."
„To se ti po mně už tolik stýská?" zasmál se.
„Asi jo," začervenala jsem se. Ještě že to nevidí.
„Nechceš do kina? Dávají Alenku v říši divů."
Miluju Alenku v říši divů! Ještě že jsem mu zavolala. Na tváři se mi objevil úsměv.
„Jasně!" zajásala jsem do mobilu.
„Kde jsi teď vůbec?"
„Na Revlon Street na lavičce u...co to je za strom? Dub? Jo u dubu."
„Fajn, počkej tam, hned jsem u tebe," zasmál se znovu do mobilu a zavěsil.
Nedočkavě jsem čekala na lavičce u toho dubu než se Tate objeví. Netrvalo dlouho a byl tu. Měl na sobě svůj oblíbený modrozelený svetr a roztrhané světlé džíny. Vypadal v tom roztomile.
„Ahoj!" pozdravila jsem ho. Usmál se na mě a pak už jsme vyšli směr kino.

Cestou jsme si povídali hlavně o škole. Připadal mi trochu nervózní. Jako by nevěděl, o čem si se mnou povídat. Jako by ho to tu nudilo. Nelíbila se mi představa, že bych ho nudila.
„Proč jsi takový unuděný?" zeptala jsem se ho.
„Unuděný? Přijdu ti unuděný?" zvedl na mě obočí.
„Jsi nějaký skleslý," poznamenala jsem.
„Ehm..Trochu mi leze škola na nervy, hlavně učitelka matiky. Nesnáším ji."
„Aha, tak to chápu," řekl jsem i když jsem si nebyla jistá, jestli říkal pravdu. Jeho oči říkaly něco jiného.

...

Sedli jsme si do kina na ideální místa uprostřed a já začala spokojeně pojídat popcorn. Na mobilu mi pořád pípaly nějaké zprávy od Harryho.
„Kdo ti volá?" zeptal se mě Tate, když mi mobil začal už i vyzvánět.
„Moje chůva si o mě dělá starosti jak o mimino, to nic."
Zatvářil se trochu překvapeně, ale nic neříkal. Byla jsem za to ráda, nechtěla bych mu to zrovna teď nějak vysvětlovat.
Film začal a světla se zhasly. Můj nejoblíbenější film začíná.

Někde u scény, kdy Alenka poprvé potkala Kloboučníka se moje ruka dotkla s tou Tateovou. Jeho dotyk ve mě probouzel elektrické napětí. Jako by mnou projížděla doslova celá elektrárna. Jeho ukazováček hladil vnější kůži mé dlaně. Nemohla jsem z našich rukou spustit oči. Působilo to tak kouzelně.

Když kino skončilo, vyšli jsme ven, kde už se začínalo stmívat. Začínala být i zima, ale domů se mi pořád jít nechtělo.
Ani jsem to nevyslovila nahlas a Tateova košile se ocitla na mých ramenou. Dala jsem ruce do rukávů, aby mě zahřály. Byly dost dlouhé, ale aspoň jsem si do nich zamotala i dlaně.
Čekala jsem, že něco řekne. Něco jako kam půjdeme nebo ahoj uvidíme se zítra, ale Tate nic. Stáli jsme mlčky naproti sobě a hleděli si do očí. Díval se do mě tak hluboko, až mě to děsilo. Jeho ruka vystřelila k mé tváři. Jemně ji orámovala a pak zůstala ležet na mém spánku u ucha. Jeho palec se začal přesouvat k mým rtům, které nakonec pohladil. Teď přijde pusa. Musí přijít. Chci t-
„Nemůžu," řekl a náš oční kontakt zmizel. Jeho oči se přesunuly na jeho boty, jako by byly nějak zajímavé. Posmutnila jsem. Čekala jsem, že to dopadne jinak. Asi jsem to viděla moc růžově. Asi ke mně Tate vůbec nic necítí a já si to jen snažila namlouvat. Neříkám, že ho miluju, ale nějak jsem mu své city začala opětovat. On ale ne. V hlavě se mi udělal zmatek. Zase. Zase jsem přemýšlela nad svým životem. Nad mými kamarádkami. Nad mou smůlou.
„Musím domů," promluvila jsem bez emocí. Nebo aspoň jsem se je snažila skrýt. Přece jen mezi námi nic nebylo. Jen v mé hlavě mezi něco bylo.
Svlékla jsem si jeho košili a vrátila mu ji.
„Sbohem, Tate," skoro jsem až zašeptala, otočila se k němu zády a šla domů. Tate nic neodpověděl. Proč jsem tak hloupá...

„Děláš si kurva ze mě prdel?! Kde jsi byla?!" zařval na mě Harry hned ve dveřích.
„S Tatem a ne neboj, nic mi neudělal." Tohle byla napůl lež. Udělal mi něco, ale to zvenku nešlo vidět. Zanechal v mém srdci díru, že mou lásku k němu mi neopětuje.
„Doprdele Chloe, víš jaký jsem o tebe měl strach, proč jsi mi aspoň nenapsala," pokračoval.
Překulila jsem nad ním očima a chtěla zmizet do mého pokoje. Jeho ruka mě však zastavila.
„Nekul nade mnou očima sakra." Takhle vytočeného jsem ho snad ani ještě neviděla. Měl právo být vytočený, ale já na to měla právo taky. Udělal z Tatea blázna a chtěl, abych se k němu nepřibližovala.
Harry mě držel za paže a propaloval mě svými smaragdy.
„Měl jsem strach Chloe, pochop to, nechci tě buzerovat." V jeho očích jsem cítila strach a zároveň soucit. Měla jsem chuť brečet. Vystavila jsem ho obrovskému strachu. Byla to blbost. Úplně k ničemu, Chloe.
Cítila jsem, jak se mi slzné kanálky už plní slanými kapkami.
„Promiň, Harry," řekla jsem už tak zlomeným hlasem, že jsem nezmohla na nic jiného, než na pláč. Bylo mi ho líto, moc. Bylo mi líto sama sebe.
„Chloe, ššš," přitáhl si mě k sobě. Můj pláč se během vteřiny zastavil. Cítila jsem kolem sebe hromadu svalů, neodolatelnou vůni a jeho dlouhé kudrnaté vlasy. Opřela jsem se spánkem o jeho hruď a slyšela jsem tlukot jeho srdce. Bylo rychlé, vystrašené.
Odtáhla jsem se od něho, abych se mu mohla podívat do očí a neudržela jsem se. Mé rty se přitiskly na ty jeho. Měla jsem v sobě tolik bolesti a lítosti, která se vyrvala ven v podobě polibku. Něžného polibku s narůstající dravostí. Spolupracoval, čím dál víc. Jednu ruku měl položenou na mém zátylku a druhou na mých zádech, po kterých mě hladil.

„Ah, kurva Chloe," vydechl, když nám došel kyslík. Hleděla jsem na něj, dlaně mu položila na jeho ostře vytesanou čelist. Chvíli jsem mu pozorovala oči, jestli z nich něco vyčtu. Viděla jsem v nich jen jedno. Touhu. Než jsem se nadála, objevily se jeho rty zase na mých. Byly dokonalé. Jakoby je vytesal sám anděl a nebo ďábel.

Ahoj! Dlouho jsem se tady neozvala, takže to musím napravit. Vydávání kapitol tohoto příběhu je poněkud nepředvídatelné a náhodné, za což se omlouvám. I tak jsem ale moc ráda, že tento příběh někdo čte a lajkuje. Moc si toho vážím.
Přeju Vám všem šťastný Nový rok a taky, abyste do nového roku vykročili správnou nohou💗
Buďte ready, příběh se začíná rozjíždět😳