Banned fruit

Zmatek v mysli

Harry se objevil v pokoji a podezíravým pohledem na mě nahlížel.
„S kým jsi to tu mluvila?"
„S kočkou, vyskočila mi na parapet zvenku," napadlo mě rychle.
„Aha...ehm....s Archiem jsme udělali jídlo, tak se pojď najíst."
„Jojo, hned dojdu."
Zabouchl za sebou dveře a já začala šíleně běhat po pokoji.
„Panebože! Panebože! Panebože! Paneb...," opakovala jsem, až do mě udeřil měkký plyšák zajíčka. Tate seděl na parapetu a úsměv měl od ucha k uchu. Takhle jsem ho snad ještě neviděla. Aby se smál. Tak krásně. Jako anděl na zemi.
„Musím už jít a ty taky, ať ti to nevystydne," mrkl na mě.
„Ty-" chtěla jsem už po něm hodit plyšákem, ale rychle seskočil dolů a já to nestihla. Tohle mu neprojde.

...

„Napadlo mě, že bychom o víkendu mohli si někam zajet," řekl Harry u stolu.
Archie přikývl a dál nic neřekl. Mně s Harrym se střetly pohledy, ale taky jsme nic neřekli.

...

Pátek. Čekala mě poslední hodina ve škole a to chemie. Nenávidím chemii a tu učitelku taktéž. Sedla jsem si do třídy na své obvyklé místo a čekala na začátek hodiny. Skoro nikdo z mých spolužáků tu ještě nebyl. Chodí většinou pozdě. Jen já s Ashley a Penelope jsme chodily raději o hodně dřív. Už je to skoro měsíc od jejich zmizení. A neuplyne den, kdy bych nepřemýšlela, kde teď jsou. Moje fantazie je však velmi krutá. Nechci na to ani myslet. Kde se teď asi můžou nacházet a s kým...

??? pov:

„Ashley...Penelope," pohlédl/a jsem na dvě roztřesené dívky. Ani po měsíci si stále nemohou na mě zvyknout. Ani na tento dům. Vždyť je tak nádherný. Sto let zde stojí.
„Prosím pojďte za mnou," pokynul/a jsem jim.
Dvě dívky vstaly a následovaly mne. Díky bohu. Dnes se to asi obejde přes křiku a násilí. Zavedl jsem je jako obvykle do sklepa do mé laboratoře. Ony se už slušně posadily na dvě křesla a čekaly. Hodné holky...

Chloe's pov:

"Crrrrrrr!" ozval se zvonek u dveří.
Konečně je konec. Šťastně jsem vyběhla z učebny a zamířila ke skříňce pro své věci. Zrovna když jsem skříňku zavírala, málem ze mě vyběhla duše. Za dvířky stál Tate.
„Doprdele! Tys mě vyděsil!" zakřikla jsem.
Na tváři se mu objevil ten kouzelný úsměv.

„Co děláš tenhle víkend?" zeptal se mě zničehonic.
Jeho otázkou jsem byla překvapená a vlastně šťastná. Strávím víkend s ním. To bude prim- sakra, Harry chtěl vlastně něco podniknout.
„Ehm....no brácha má turnaj mimo město, takže s ním o víkendu budu pryč. Máme to už dlouho domluvené, promiň," vymluvila jsem to.
Tate na mě podezíravě nahlédl, ale nic neřekl, jen přikývl.
Vyšla jsem s ním až před školu, kde jsme se rozloučili. Chvíli jsme na sebe jen civěli, mezi námi nastala trapná odmlka. Co teď...
Půl metru. Třicet centimetrů. Patnáct a půl. Pět. Nula.
Objevila jsem se v Tateově náručí, když mě objal. Bylo to zvláštní a zároveň příjemné. Byl ode mě hodně vyšší, tudíž jsem mu byla přímo na prsou. Cítila jsem jeho vůni. Ne kořeněnou. Ne květinovou. Vůni, kterou nikdy nedokážu popsat. Vůni tepla.
„A příští víkend máš volno?" zašeptal mi do ucha.
V objetí jsem na něj zvedla hlavu a opřela se bradou o jeho hruď.
„Snad jo," řekla jsem mu nazpátek.
„Fajn," zašeptal.
Pustila jsem se od něj a šla směrem domů, když jsem na parkovišti spatřila černý Range Rover. Auto jediného člověka. Harryho Stylese.
V krku se mi udělal nepolykatelný knedlík a nohy jakoby mi ochrnuly. Bála jsem se, jaká bude jeho reakce.
„Kdo to je?" zeptal se mou očekávanou otázkou.
„Tate," odpověděla jsem, „Tate Langdon."
„Drž se od něj dál."
„Proč?" nechápala jsem.
„Protože tenhle kluk to nemá v hlavě v pořádku Chloe. Věci, které se o něm povídají nejsou kurva nic dobrýho."
Líbilo se mi, když Harry mluvil sprostě. Bylo to sexy. Ale nelíbilo se mi, že mluví sprostě o Tateovi.
„Tak poslouchej," začala jsem rozzuřeně, „nejsi žádný můj fotr, abys mi něco zakazoval, můžu se bavit s kým chci a vůbec, když je to takový blázen podle tebe, proč teda nechodí do nějakého blázince? Hm? Tvůj názor mě vůbec nezajímá."
Vyhrklo to ze mě jako slovní průjem. A to doslova. Harry zůstal ztuhle stát na místě.
„Nastup si do auta, herečko," řekl.

„Nepojedu s tebou, domů trefit ještě umím, jestli mě teda nějaký Tate nenapadne žejo."

Pěšky jsem šla domů a přemýšlela nad životem. Mé nejlepší kamarádky jsou pryč. Máma workoholik odletěla do Kalifornie radši natáčet film než být tady se mnou a Archiem a moje chůva aka můj učitel taky není žádné terno. Můj život přestává dávat smysl. Jediný, kdo mi rozveseluje život je Tate. Nebo byl? Mám se s ním ještě vídat. Jeho přítomnost mi zlepšuje náladu. A vůbec, nebudu věřit zase nějakým Harryho pomluvám, co zaslechl v kabinetu se starou učitelkou Stonesovou.
Trmácela jsem se po ulicích Londýna, ale domů se mi jít nechtělo. Sedla jsem si na lavičku vedle chodníku a otevřela mobil. Nenapadlo mě nic lepšího než zavolat Tateovi.
V hlavě mi probíhal zmatek. Mám ráda Harryho a asi to se mnou myslí dobře, ale zároveň mám ráda i Tatea. Nemůžu za to, jsem jen teenagerka.