Banned fruit

Zakázané ovoce

Od malička jsem si myslela, že budu přesně ta holka, která bude chtít ten vanilkový vztah jako Anastázie v Padesáti odstínech šedi. Realita to ale ne vždycky dovolí a vy stejně na to kývnete. Přijmete to. Zapomenete, co jste si přáli a po čem jste toužili. I já to zapomněla. Doslova jsem to zazdila. Začala jsem si se svým učitelem. Ztratila jsem s ním panenství. Byla to chyba. Tohle celé je chyba. Proč jsem nezůstala u té představy vanilkového vztahu? Sklouzla jsem někam úplně jinam. Zamilovala jsem se do děvkařského učitele. Zlomil mi srdce (které nemám, protože jsem upír, stává se). Co se stalo ale ještě horšího...já se zamilovala do psychopata, aniž bych si to uvědomila.
Tate.

Naše rty se setkaly. Bylo to jako když jste dlouho nemocní a najednou požijete tu správnou medicínu. Jako sedmé z nebe. Jako zakázané ovoce, do kterého můžete poprvé v životě kousnout. Nepřestávali jsme. Přála jsem si, aby to trvalo celou věčnost. Ostatně jsme mrtví, tak by to mohlo trvat navždycky, ne?
Odtáhli jsme se zároveň. Jako bychom chtěli něco říct a přerušili ticho.
Od oka mu začala téct slza. Hleděl mi do očí tak, jako nikdy Harry nehleděl. V Tateově očích byl smutek, samota, zoufalost, ale i láska a podlehnutí.

„Jsi jediné světlo, které jsem kdy poznal," řekl tiše.
Slza mi začala téct po tváři, ale on ji hned svou jemnou rukou setřel.
„Co kdybychom utekli někam pryč?" navrhl naráz blízko u mě.
„Tate, ale vždyť tu mám rodinu a ško-" zastavil mě svou rukou na ústech.
„Je mi líto, že ti to Chloe takhle řeknu, ale už tu moc nic nemáš..."
Snažila jsem se protestovat i když mě stále držel pusu. Po chvíli jsem si ale uvědomila, že má vlastně pravdu. Úplně ve všem. Nic mě tu nedrží. Slzy nekontrolovatelně začaly téct po mém obličeji, ale Tate mě stále držel.

„Miluju tě," řekl. Pustil mou tvář a já se vrhla kolem jeho krku.
„Odjeďme," zašeptala jsem mu do ucha.
Cítila jsem, jak se pode mnou uvolnil a sevřel mě tak pevně, že jsem se najednou po několika dnech cítila v bezpečí. V naprostém bezpečí.

O rok později:

„Ahoj, lásko," pozdravil mě s vášnivým polibkem.
„Chyběls mi," políbila jsem ho nazpět.
„Jak bylo v práci?" zeptal se pozorně jako každý den.
„Šlo to, víc než to....šéf mě povýšil....oficiálně jsem hlavní novinářka New York Times...zaměření celebrity USA!" pochlubila jsem se.
„O MŮJ BOŽE, páni ty jsi ale skvělá!" vstal z gauče a široce mě objal.
„Miluju tě," zašeptal.
„Já tebe víc, můj upíre."

Ano, Tatea jsem z ducha proměnila na upíra. Nemysleli jsme si, že to jde, ale zkusila jsem ho kousnout a teď se z něj stal upír. Je jím zatím pár dní, ale hlavní je, že už není duchem.
Když o tom takhle mluvím zní to naprosto šíleně, nelogicky a neuvěřitelně, ale tohle je moje realita.

Utekli jsme. Daleko. Až do samotného New Yorku. Tady mě nikdy nikdo nebude hledat. Loučení s Londýnem bylo těžší, než jsem si kdy mohla myslet. Rodině jsem ale nechala ve schránce dopis...

Milá mami, brácho a pokud je tam i Harry, tak Harry,
odjela jsem. I s velkou námahou jsem opustila Londýn. Nemohu dál s vámi žít. Stalo se toho moc a já se posunula. Nebojte se o mě, nemám se vůbec špatně. Žiju si po svém, jak jsem si vždy přála. Asi se už nikdy nevrátím, proto bych se takhle s vámi chtěla rozloučit. Mrzí mě, že to nemohlo proběhnout osobně. Nešlo to. Možná se někdy znovu shledáme, ale pokud ne, tak vám chci říct, že vás mám moc ráda i přesto, co se stalo. Nikdy na vás nezapomenu a budu vám navždy vděčná, kým díky vám teď jsem. Je to má nová éra. Jednou začít musela. Ať už jsem ale kdekoliv, vždy jsem doma, protože vás navždy budu mít ve svém srdci. Doufám, že má rozhodnutí pochopíte a nebudete se zlobit. Protože já vám odpustila.
S pozdravem a největší láskou od srdce,
Vaše Chloe

Ať už to pochopí nebo ne, vždy na ně budu vzpomínat v dobrém. A na druhou stranu mi vždy v srdci bude hyzdit ta díra, kterou Harry provedl s mou matkou, když ji přirážel v její pracovně.

„Nemá tady někdo na něco chuť?" zeptal se mě Tate, když ke mně přišel a objal zezadu.
Otočila jsem se, abych na něj viděla a zašeptala:„Na tebe..."
Hned jak jsem to vyslovila, vrhl se mi dravě po rtech. Líbali jsme se pronikavě s jazykem uprostřed našeho malého obýváku, který tak milujeme. Možná ještě víc než naši ložnici. Jsem pyšná, kam daleko jsme to dotáhli. Dokonce jsme si mohli pronajmout vlastní malý byt v centru New Yorku.
Vzdychla jsem, když mě pevně chytil zadek a po chvilce si mě vyhoupl na sebe. Držela jsem se ho jako klíště, ale ani na vteřinu nepřerušila naše spojení s jazyky.
„Tady nebo v ložnici," řekli mezi polibky.
„Tady," odpověděla jsem.
Tate se usmál a hned na to si sedl na gauč. Ja obkročmo na něj. Líbali jsme se dlouho. Oba to milujeme. A když už Tatea nebavilo, strhl ze sebe jeho šedé tepláky, pod kterými nenosí ani boxerky. Netrvalo dlouho a já na sobě neměla už ani tu podprsenku.
Nahá jsem na něm seděla obkročmo a pod sebou cítila jeho tvrdost. Miluju, co s ním dokážu udělat. Víc jsem se na něho vyhoupla a držela si v polibku jeho čelist. Jakmile jsem ale dosedla zpátky, cítila jsem ho už v sobě. Byl dokonalý. Jeho velikost byla tak akorát. Nikdy mě neomrzela.
Nadzvedával si mě v rytmu...chvíli pomalu, pak naléhavě pomalu a nakonec rychle.
U které jsme se asi udělali? U rychlého.
Vzdychali jsme oba (miluju na Tateovi jak vzdychá taky), až jsme se udělali. Třes z orgasmu námi proudil dlouho, dokud mě Tate nesevřel do objetí a nepolíbil na spocený spánek.
„Přijdeš mi jako sen," pošeptal mi do ucha.
„Proč?" zasmála jsem se.
„Nechápu, že jsem si našel někoho jako ty, někoho takového jako zakázané ovoce."

A to je konec Chloeininého a Tateova příběhu o lásce, která bude trvat před stovky let díky jejich nesmrtelnosti.

...............................THE END.................................