Banned fruit

Začíná mi vše docházet

Celý den jsem přemýšlela, proč najednou se Tate se mnou chce sejít i po škole. Nechtěla jsem v tom hledat nic zvláštního, ale to bych nebyla já. Netušila jsem, co od toho mám očekávat. Hlavně to nesmím říkat Harrymu, dělal by moc scény. Jednoduše mu napíšu, že se spolužačkou si jdu koupit pár nových učebnic.
Za pět minut jsou dvě a já mířím na místo setkání. Tate už tam stojí. Tak uvidíme, jaké to bude.

Tate's pov:

Viděl jsem, jak přichází. Vypadala tak krásně, ale plná různých pocitů. Strachu, smutku, radosti, nechuti,... Musím ji nějak uklidnit, že si s ní chci jen poklábosit. Chyběla mi. Moc mi chyběla, ale nemohl jsem se s ní sejít nebo jí napsat.
„Čau," řekl jsem.
„Ahoj," hned odpověděla.
„Můžu tě obejmout?" zeptal jsem se, aby se mě nebála. Vypadala vyplašeně.
Roztáhla ruce a přitáhla si mě k sobě. Cítil jsem se hned lépe. Cítil jsem, že ona se cítí lépe. Uvolněněji. Chyběla mi její vůně, její vlasy, smích. Odtáhli jsme se od sebe a pocítil jsem ihned tu elektřinu v našem doteku ruk. Všimla si toho taky. Civěla na naše spletené dlaně. Chytil jsem její čelist a donutil ji se podívat na mě. Jakmile se naše oči střetly, podlehl jsem.
„Jsi překrásná."

Chloe's pov:

Měla jsem pocit, že srdce mi vynechalo úder. Harry mi říkal spoustu komplimentů, ale žádný nezněl tak jako tento. Zněl tak upřímně, starostlivě, laskavě. Musela jsem se usmát. Pohlédla jsem na jeho rty a rostoucí ďolíčky v jeho světlých tvářích. Je tak jiný. Od Harryho. Má v sobě nějakou tajemnou skříňku, kterou nechce otevřít a ani to po něm nežádám. Jeho tmavě blonďaté kudrnaté vlasy mu padají do očí a neustále si je spravuje.
Šli jsme projít kolem školního areálu. Chodili jsme sem a tam. Vedle sebe. Ale za ruku jsme se nedrželi. Bylo to zvláštní. Povídali jsme se, ale ne tak jako kamarádi. Byl to jako výslech. Ptal se mě, co budu dělat zítra, o víkendu. Ptal se mě, kam ráda chodím do kavárny a jestli znám Austenovu ulici. Netušila jsem, proč se mě ptá zrovna na toto. Zajímalo mě to, bála jsem se zeptat.
„Znám tu ulici, ale nechodím tam."
„Proč ne?"
„Je to v zapadlé části města, bojím se tam."
Od té mé věty neřekl už nic. Dokonce ani při rozloučení neřekl ahoj. Jen kývl a usmál se. Falešně.
Každý jsme se rozešli svým směrem domů. Procházela jsem ulicí kolem parku s pár lavičkami a vysokými stromy. Pobíhalo tu pár veverek a hledali potravu k večeři. Na jednu z laviček jsem si sedla. Potřebovala jsem si ujasnit, co se to právě stalo. Co to bylo za rozhovor? Proč byl takový? Tate mě někdy opravdu děsil. Nepůsobil děsivě, ale některé jeho řeči byly podivné. Jako kdyby něco skrýval. Jen tak jsem tam seděla při nastávajícím úplňku a hltala čerstvý vzduch.
Najednou se za mnou ozval zvuk zbraně. Pistole. Okamžitě jsem vstala a dala se na útěk domů. Nacházela jsem se tak padesát metrů před našim domem, když mě najednou zastavil člověk. Tate. Stála jsem od něj tak půl metru. Všimla jsem si v jeho ruce pistole. To on střílel?
„Proč máš pistoli?" klepala jsem se.
„Někdo mi utekl...," řekl zastřeně.
Nechápala jsem, kdo by mu mohl utéct.
„Kdo?" ptala jsem se rozklepaně a zmateně.
Jeho pohled se přesunul na krajnici silnice, na které jsme stáli. Seděla tam dívka. S květovaným topem. Ashley... Vypadala jako kdyby z ní odcházela duše. Hleděla někam před sebe do země a ani nedutala.
Vydala jsem se k ní, ale zastavil mě ostrý hlas.
„Ani krok!" zařval Tate a nabil zbraň.
Srdce se mi sevřelo. Nebyla jsem schopná dýchat. Ani polknout knedlík v krku. Před očima mi probíhal celý život. Litovala jsem, že jsem neposlechla Harryho. Litovala jsem, že jsem nezůstala s Ashley a Penelope. Litovala jsem, že jsem se začala bavit s tímhle klukem. Stála jsem zády k němu a cítila, jak mi zbraní tlačí mezi lopatky. Přemýšlela jsem, jestli mě zabije. Kdyby to totiž udělal, rána z pistole by byla velmi slyšet a tím by se prozradil. Co se mnou udělá?
„Otoč se," přikázal.
Učinila jsem tak a nevydala ani hlásku. Z očí mi ukápla slza strachu, když mě a Ashley držel pevně za ruce a táhl nás přes lesík do zapadlé části města. Austenova ulice. Začíná mi vše docházet.
Naše kroky se zastavily před starobylým domem. Možná spíše vilou. V mžiku jsme byli vevnitř. Interiér by se mi v jiných okolnostech líbil, ale teď mi to zde přišlo jako vězení. Bylo mi jasné, že se odtud pravděpodobně už nedostanu. A když dostanu, budu mrtvá nebo duch. Co semnou a Ashley zamýšlí a kde je Penelope? Táhl nás po schodech někam dolů. Tipuju do sklepa. Tipovala jsem správně. Odhodil nás do jedné ze studených místností a zamkl za námi dveře. V jednom z rohů jsem spatřila rozechvělou Penelope. Nemohla jsem se ubránit potokům slz. Sedla jsem si na zem a vzlykala.
„Strašně mě to mrzí," koktala jsem mezi vzlyky.
Chtěla jsem jít obě dvě obejmout, ale jen co jsem se jich dotkla, byly ledové. Bez duše. Bez tepla a energie. Snad ani mluvit nebyly schopny.
Dveře místnosti se otevřely a objevil se v nich Tate.
„Moc si s nimi nepokecáš," zasmál se pošetile.
„Cos jim udělal ty psychopate!" ječela jsem zběsile.
„Začíná to...," mluvil v hádankách.
„Co kurva začíná?!"
„To brzy zjistíš...," mluvil dál.
„Kurva nemluvil jak kokot v říkankách pro děcka a mluv k věci," moje agrese stoupala. Smutek byl pryč.
Nic neříkal. A to mě ještě víc rozzuřilo.
Pustila jsem se pěstmi do něj, ale jakmile jsem to udělala, ocitla jsem se nalepená u zdi.
„Co si myslíš, že děláš?" řekl šeptem.
„Chci jít s Ashley a Pen odsud pryč!" plivla jsem mu do ksichtu.
„Ani nevíš, jak jsem na tuhle chvíli dlouho čekal. Jak já tě miluju," šeptal blízko u mě.
„Jdi do prdele kurv-" zamlčel mně svou rukou ústa.