Banned fruit

COŽE!?

Celou hodinu literatury byl Styles nerudný a povrchní. Netuším, co jsem provedla, ani co se stalo, ale hodlám to zjistit. Hodina díkybohu skončila a já vystartovala za Stylesem.

„Ještě předtím, než se začneš vyptávat, co se stalo, něco ti řeknu...přesně za deset minut před školou," vypověděl ze sebe tak rychle a nečekaně, že jsem skoro nestihla zaregistrovat, co mi řekl.
Jeho rozkaz jsem však poslechla a přesně po deseti minutách jsem už čekala před vchodem do školy. Vycházelo z něj ještě pár studentů a jako poslední samotný Styles.
Střetli jsme se pohledem a já čekala, co z něj vyjde. Ukázal však jen na své auto, a tak jsem ho k němu následovala. Otevřel mi dveře, přičemž jsem trochu váhala, ale nakonec jsem přeci nastoupila na místo spolujezdce. Poté i on nastoupil na místo řidiče a vložil klíčky do zapalování. Avšak nenastartoval. Zavládlo trapné ticho, které mi až zrnělo v uších. Nebyla jsem schopná něco říct. Nevěděla jsem jednak, na co se zeptat a taky jsem se dnes Stylese jaksi bála.
Začal se nadechovat a mé srdce začalo tak bušit, jako by chtělo vyskočit z mé hrudi. Provedla jsem něco Penelope a Ashley?
„Budu tvoje chůva," řekl rychle.
COŽE!?
Byla jsem tak zaskočená, že jsem zapomněla dýchat. V krku se mi udělal prapodivný knedlík, ze kterého jsem se rozkašlala. To nemůže být pravda. Máma říkala něco o tom, že musí odjet do Kalifornie na natáčení nějakého filmu, ale on a chůva? Proč on? Jak to mámu vůbec mohlo napadnout...
Úplně jsem zbledla při představě, že budu sdílet dům se svým učitelem. Mé reakce si ihned všiml a řekl:„Taky z toho nemám radost, ale byl to nápad tvé mámy, prý nemá nikoho, kdo by vás hlídal, tak jsem ji nabídl laskavost, že to můžu být klidně já."
Ztuhla jsem. Co na to mám říct?
„Ehmm....tak jo no, můžu už jít?" bylo jediné, co ze mě vypadlo.
Přikývl a já otevřela dvířka auta, abych vystoupila. Ušla jsem asi deset metrů, když jsem se otočila a přiběhla zpátky k autu.
„Kdy ehmm...začínáte?" řekla jsem s vykáním.
„No vlastně odteď," vyhrkl.
COŽE!?
„Ale vždyť máma je ještě doma."
„No odlétá ve středu, ale chce mi ukázat, kde co doma máte a taky pokoj pro hosty, kde budu spát."
ON U NÁS BUDE I SPÁT?! Já si myslela, že nás bude jen chodit kontrolovat, ale máma chce mít asi poctivé hlídání jako pro malé děti.
„Můžete mě teda hodit domů?" zeptala jsem se.
„Jo, jasně, jen se musím ještě stavit u sebe pro tašku s věcmi, jestli ti to nevadí."
„Nevadí."
„Tak nastup."

Jeli jsme k němu domů. Proboha to zní blbě. Jeli jsme k němu domů pro věci. No, to není o moc lepší.
„Půjdeš se mnou nahoru?" zeptal se a já se začervenala. Proč sakra tohle moje tváře musí dělat!
„Ne, já tady počkám, v pohodě."
„Ani náhodou, ještě mi tě někdo ukradne a já mám po hlídání, pojď, bude to rychlovka." To znělo taky divně.

Bylo to zvláštní. To napětí mezi mnou a Stylesem. Nevěděla jsem, co si o nás myslet i když jsem chtěla, aby to byl jen můj učitel. Teď už i chůva. Stejně ale před pár týdny jsem do něj byla platonicky zamilovaná a ty city jen tak nezmizí, ba jestli ty city ještě vůbec někdy zmizí.
Bála jsem se, jak to on cítí. Bála jsem se, jestli si nemyslí, že mezi námi stále může něco vzniknout. Bála jsem se, že na mě něco bude zkoušet u něj v bytě. Nic však neudělal. Nic. A já za to byla jen ráda. Je to tak správné. Asi si říkáte, proč jsem do toho nešla po hlavě. Chodit s tak sexy učitelem, který o mě měl možná i zájem. Já-já nevím. Asi jsem z toho všeho znervózněla...

Dorazili jsme domů a hned ve dveřích nás přivítala má máma s úsměvem od ucha k uchu. Já se však nesmála. Styles stál za mnou, tudíž neviděl, jak mamce očima ukazuju na její pracovnu s výrazem "okamžitě si pojď promluvit."
„Ehm..Harry odlož si, Archie je v obýváku, hned tam budu," řekla máma a šla za mnou do její pracovny.
Tak oni si i tykají? Proč jsem si toho nikdy nevšimla?
„Chloe, stalo se něco?"
„Mami, proč zrovna on?" herecky jsem rozpažila ruce.
„Je to tvůj učitel, " ihned poznala, o čem mluvím, „myslela jsem si, že ho máš ráda."
„Jo, určitě," řekla jsem s ironickým úsměvem.
„Zlatíčko to zvládneš, vždyť jsi už skoro dospělá, nebudeš ani vnímat, že tady je."
„Mami, ale já ho tady nechci, prosím."
„Chloe, o tomhle nerozhoduješ, já jsem si vybrala Harryho a basta. Nemám na to čas. Pozítří odlítám, nemáš ani tušení, kolik mám práce," řekla máma nakonec podrážděně a odešla.
Stála jsem sama v mamčině pracovně a přemýšlela. Tohle jí nemůžu nechat jen tak. Měla se semnou nějak domluvit. Celou neděli jsme byli na rodinném výletu v lese, mohla mi o tom říct. Počkat, věděl o tom Archie?
Vyletěla jsem z pracovny a přešla do obýváku sednout si za Archiem. Máma s Harrym se někam vypařili, asi šla máma Stylesovi ukázat dům.

„Brácha? Tys o tom věděl, že Styles bude naše chůva?" zeptala jsem se bratra, když jsem si sedala vedle něj na sedačku.
„Jo, proč? odpověděl jednoduše.
COŽE!?
„Proč jsem o tom nevěděla?" podala jsem si řečnickou otázku.
„Vždyť nám to máma říkala na tom výletě Chloe," vysvětlil.
„Proč si to nepamatuju?"
„Nevím, byla jsi asi zamyšlená a přeslechla to."
Tomu ti nevěřím ty smrade.
„Chováš se poslední dobou trochu divně, už od té párty a první kocoviny hahaa....tyvole počkat, nehulila si tam?"
„Wtf ne, Archie, já ani moc nepila, vždyť jsem zvládla dojít domů."
„Jo ale s halucinogenníma účinkama trubko."

Odešla jsem do svého pokoje a strnula. Okno pokoje bylo otevřené. A nejen to. Pokrývka a polštáře na posteli byly pomačkané a neustlané i když si každé ráno ustýlám.

Pomalu a malinko zděšeně jsem vycouvala z pokoje a hledala mámu.
„Mami, ty jsi byla u mě v pokoji?" řekla jsem, když jsem ji našla.
„Ehm...ano, donesla jsem ti tam čisté prádlo."
„A otevírala si okno?"
„Ne, bylo už otevřené, Chloe, co to má být za výslech?"
„Ale nic jen...někdo se mi asi vloupal do pokoje."
„A ukradl ti něco?"
„To nevím, ale já okno neotvírala pokrývka na posteli je úplně zmuchlaná."
Máma nevěřícně kývala hlavou do stran. Vystoupala schody nahoru a já se Stylesem (bohužel) za ní. Vešla do mého pokoje.
„Tomuhle říkáš zmuchlaná pokrývka?" ukázala máma na postel a já vyvalila oči.
„Přísahám, že byla úplně skrčená a i polštáře byly rozházené."
„Zlatíčko, ty naděláš s nějakou pomuchlanou postelí, to se běž podívat do Archieho pokoje," zasmála se a i s Harrym odešla. Všimla jsem si jen jeho podezíravého obličeje. Byl takový ztuhlý.

Po stém prozvoňování Ashley a Penelope jsem to vzdala. Dělám si o ně starost. Nikdy nemeškají školu. V telefonu jsem našla číslo mamky Ashley, třeba mi to zvedne, řekne, že Ashley má teplotu a já budu klidnější. Potřebuju to. Vytočila jsem tedy číslo, které chvíli zvonilo a pak jej zvedla Ashleyina mamka.
„Haló?"
„Dobrý den, tady Chloe, chtěla jsem se zeptat, jestli je Ashley doma, nebyla dnes ve škole."
„Nebyla? Ale...no teď není doma, dnes jsem jí ještě neviděla, počkat Chloe...odkdy jsi ji neviděla?"
„No, naposledy v pátek na té narozeninové párty i s Penelope, ale dnes obě nebyly ve škole."
„Proboha."
„Vy jste ji neviděla ani o víkendu?"
„Nene, byla jsem s Ashleyiným tátou na wellnesu, celý víkend jsme nebyli doma."
„Aha."
„Chloe, ty víš ale že ty dvě nikdy nemeškají školu."
„Ano vím."
Chvíli byla dlouhá odmlka, až promluvila.
„Chloe?" řekla roztřepaným hlasem.
„Ano?"
„Máš teď čas se mnou jet na policii?"
Zrudla jsem. „Ano."