Chci znovu žít...

Kapitola 8

Do třídy se dostanu se zazvoněním. Všichni sedí už na místě, tak se snažím najít volnou židli, do které bych mohla zapadnout.

„Slečna Hardyová, nemýlím-li se?" Ze zírání na spolužáky, mezi nimiž zahlédnu i Casona, mě vytrhne sympatický hlas profesorky. Má místy prošedivělé vlasy, je menší a silnější a oblečením mi velmi připomíná naši sousedku, paní Dobsonovou.

„Jsem profesorka Odonnellová. Posaďte se." Ukáže na volné místo vedle holky, kterou jsem viděla s Finnem a Casonem před školou.

Usadím se do lavice a s úsměvem mávnu na novou spolužačku. Ta si odfrkne a svůj povýšený pohled přišpendlí na tabuli. Bezva.

Celá hodina je pro mě utrpením. Cítím na sobě pohledy všech, včetně Casona. Když jsem si jistá, že mi oči nezavrtává do zad, nenápadně se ohlédnu. Je zabraný do psaní zpráv na svém mobilu a zamyšleně se mračí.

Se zvonkem ohlašujícím konec hodiny vystřelím z lavice tak rychle, že zakopnu a málem přistanu na zemi. V poslední chvíli mě někdo zachrání. Zrudnu, protože se třídou nese smích těch, kdo si toho všiml.

„Hoho. Dávej pozor, aby sis ten hezoučký obličejík nezničila."

„Jsem nešika," pokrčím se smíchem rameny.

„Hezké jméno. Já jsem Wayne," zazubí se na mě kluk a já si hned všimnu rovných bílých zubů.

Obrátím oči nad pokusem o vtip. „Jordynn."

Mrkne na mě. „Ještě hezčí...jako jeho majitelka."

„To ti vážně některá baští?"

„Divila by ses," nepřestává se usmívat a ruce strčí do kapes kalhot.

„Wayne, jdeš nebo co?" zahuláká na něj Cason, který postává u dveří učebny a pozoruje nás celkem naštvaně.

„Přijdu za chvilku," odbude ho Wayne, aniž by se na něj podíval.

Projdu kolem něj a odcházím ze třídy, abych si během přestávky stihla vyměnit učebnice na další hodinu.

„Tak mě napadlo, jestli bys se mnou nešla zítra po škole na zmrzlinu."

Překvapeně se otočím. Wayne se mnou srovná krok a následuje mě chodbou ke skříňce. „Já?"

Zmateně si poškrábe místo za uchem. „No...jasně. Ke komu myslíš, že mluvím?"

Zastavím se u své skříňky. On se zastaví. Díváme se na sebe a nejspíš v něm vyvolávám nervozitu, protože ruka mu zase vystřelí k uchu.

„Proč?" vyhrknu a v duchu si dám pár facek. Trochu si věř, holka.

Chvíli se na mě kouká. „Pravdu?"

Přikývnu.

„Jsi nová holka ve škole. Oprava. Jsi nová pěkná holka ve škole. Jsem sobec. Chci být první, kdo tě bude mít možnost lépe...poznat, " mrkne na mě.

Slovo „poznat" skrývalo mnoho významů. Už z toho důvodu bych měla odmítnout. S kluky to neumím a už vůbec ne se sebevědomými hezkými frajírky. Chystám se mu říct ne, ale zarazím se na místě. Ucítím, jak se mi chloupky na krku ježí a vím jistě, co to znamená. Někdo mě pozoruje nebo začínám být paranoidní. Nenápadně se rozhlédnu po chodbě plné studentů, když ho uvidím. Finn, vedle kterého stojí Cason. Oba nás sledují. Probodávají mě zamračeným pohledem. Uvolním se a pomalu položím dlaň na Waynovu paži. Volnou rukou se opře o skříňku vedle mé hlavy a tím mě trochu uvězní. Není to ale nepříjemné. Odtrhnu pohled od Finna a podívám se na kluka, který stojí přede mnou.