Chci znovu žít...

Kapitola 16

Martin Crain je jako kus ledu. To byla první věc, které jsem si okamžitě všimla. Neprojevovat emoce se musel Finn naučit od něj. Jenže u Finna si začínám myslet, že nějaké srdce má. Tady si nejsem úplně jistá. Naštěstí zde podoba mezi otcem a synem končí. Martin Crain je středně vysoký, štíhlý muž, který svým oblečením světu ukazuje, že má plnou peněženku stodollarovek. Jde z něj docela strach. Stojím před ním sotva pár minut a už chci utéct zpátky do pokoje.

„Těší mě, Jordynn."

Přikývnu a poodejdu k Finnovi, který postává u krbu společně se svými bratry. Zarazím se. Nevím, proč jsem to udělala, byl to impuls. Všimne si toho i Edith. Obočí ji vystřelí vzhůru a koutek úst ji zacuká, jak se snaží neusmát. Musí si myslet, že jsme si přece jen našli k sobě cestu. Jo, kdybys věděla, co se tady všechno přihodilo, poslala bys mě prvním letadlem zpátky.

„Přišel jsem o něco?" Martin se podívá na Finna a já okamžitě vycítím mezi nimi napětí.

„Nic moc," pokrčí rameny.

Pohledem těkám z jednoho na druhého a zase zpátky. Ohlédnu se na Trentona, kterého víc zajímá podlaha v obývacím pokoji. Cason na druhou stranu probodává otce jedovatým pohledem.

Stojíme tam hodnou chvíli a to ticho začíná být trochu trapné, když promluví Edith. „Dnes půjdeme na večeři."

Zase? V duchu zasténám. Určitě tam bude ještě přátelštější atmosféra než minule. Edith snad nikdy nevzdá snahu o dokonalou rodinu.

Martin přikývne a věnuje mi úsměv. Je to první náznak náklonnosti, kterou zatím projevil. Jenže ne svým synům, ale mě, úplně cizí osobě. Určitě jsem tím stoupla v očích všech bratrů. Zrovna, když jsem si myslela, že spolu můžeme vycházet, ba co víc, možná já a Finn pozměníme náš platonický vztah, přijde si tento ignorant a překazí mi moji snahu. Neskutečný.

Chystám se odejít, ale Edith má pro mě jiné plány aneb jak zařídit, aby mě kluci ještě víc nesnášeli. „Jordynn. Co bys říkala tomu, kdybychom ti zajely koupit něco, čím by byl pokoj víc tvůj, jestli víš, co tím myslím."

Ošiju se. „Ehm...ne, díky. Mně se líbí takový, jaký je."

„Nesmysl. Teď je tvůj na celý rok. Určitě bys tam ráda něco změnila."

Zavrtím hlavou.

Edith se zatváří rozmrzele, tak změním téma, abych se nenechala obměkčit, protože mi jí začíná být líto. „Vlastně mám novinku."

Všech pět párů očí se na mě podívá. Znervózním a zastrčím si uvolněný pramen vlasů za ucho. „Našla jsem si práci."

„Cože?" Martin se zatváří jako bych řekla, že beru drogy.

„Po škole...brigádu v malém knihkupectví v centru," upřesním, protože si uvědomím, že to vyznělo špatně. Možná si myslí, že jsem nechala studia.

„Žádné z mých dětí nebude po dobu studií pracovat. Jak by to vypadalo?"

„Tak to je štěstí, že tvoje nejsem," řeknu trochu víc ostřeji, než jsem měla v plánu.

Cason se za mnou uchechtne, proto po něm šlehnu zamračeným pohledem. Finn mlčí, tváří se netečně, ale vidím, že není zdaleka tak klidný, jak předstírá. Nosní dírky se mu rozšiřují, jak zhluboka dýchá, zatímco drtí stoličky.

„Tak...jsem to nemyslel. Teď žiješ pod mojí střechou a to znamená, že za tebe nesu zodpovědnost," zrudne Martin v obličeji.

„Chci tam pracovat," trvám si na svém. Neustoupím.