Chci znovu žít...

Kapitola 14

„Taky tě zdravím, Finne," ušklíbne se moje kamarádka.

„Říkal jsem ti, brácho, že by mě nepřekvapilo, kdyby se tu ukázala." Cason k nám dojde s rukama v kapsách. Tváří se mrzutě.

Jeho starší bratr na nás vyštěkne: „Odjeďte. Hned."

„Budete závodit?" zeptám se s obavami v hlase.

„Proto jsme snad tady," odvětí kousavě Cason.

„Není to nebezpečné?"

Finn něco zavrčí, chytí mě za paži a táhne pryč. Ohlédnu se na Natalee, ale nenásleduje mě. Pořád stojí na místě vedle Casona. Vypadá to, že si povídají. Ani se nestihnu pokusit odezírat ze rtů, když Finn otevře dveře auta a vtlačí mě dovnitř. Odběhne vůz, aby se mohl posadit vedle mě.

Obočí mi vyletí vzhůru. „Co si myslíš, že děláš, Finnegane?"

„Chci, abys odešla."

„Proč? Když už jsem tady, chci sledovat závod. Nikdy jsem nic takového neviděla na vlastní oči."

Finn si zajede rukama do vlasů a hlava mu vyčerpaně padne na volant. Čekám, jestli něco řekne, ale mlčí. Sedíme tam nejspíš dlouho, protože nás vyleká Cason, který zaklepe na přední sklo. Finn zvedne hlavu, společně si vymění pohled. Pak jeho bratr zase odejde za Natalee, která stojí u jednoho z ohnišť.

Vyhlédnu z bočního okýnka ven. „Proč mě tak moc nenávidíš?"

Povzdechne si. „Věř mi, že se snažím, ale moc mi to neulehčuješ."

V duchu se nepatrně usměju. To je dobrý začátek. Myslím. Znovu se k němu otočím, abych mu viděla do tváře, ve které se právě teď střídá jedna emoce za druhou.

Finn mě chvíli pozoruje, než přimhouří oči. „Slib mi, že zůstaneš s Casonem, dokud závod neskončí."

„Proč? Kde budeš ty?"

„Na trati."

Přikývnu.

„Slib mi to."

Nechápu. „Proč ti na tom tak záleží?"

„Protože bych se nemohl do prdele soustředit, kdybych nevěděl, že jsi v pohodě!"

Vyrazí mi tím dech. Tak to jsem vůbec nečekala. Zírám na něj, zatímco on se ode mě odvrátí, opře se do sedadla a zakloní hlavu. Chvíli sleduju jeho profil. Je tak krásný, až to bere dech. Tak moc mě to k němu přitahuje. V žaludku ucítím hejno motýlů, když podlehnu náhlému impulzu, natáhnu dlaň a pohladím ho po tváři.

Zavře oči a znovu dlouze vydechne. „Nedělej to."

„Co?" zašeptám.

„Nebuď taková."

Moc tomu nerozumím, ale chci cítit víc. Dlaní pomalu sklouznu z jeho teplé tváře na krk. Prsty obkreslím část jeho tetování. Ruka mu najednou vystřelí a sevře mi zápěstí.

„Nehraj si s ohněm." Prudce moji ruku pustí, načež vystoupí z auta a nechá mě tam samotnou.

*

Cason se postaví mezi mě a Natalee, zatímco sleduju, jak Finn nasedá na svoji motorku.

„Nezávodí v autech?" zeptám se.

„Dnes ne."

Potlačím nutkání k němu utíkat a prosit ho, aby byl opatrný. Nejspíš by si myslel, že jsem se zbláznila. Jestli si to už nemyslí. Strnule stojím a nevnímám nic kromě jeho. Těsně předtím než si nasadí přilbu, se na mě podívá. Cítím jeho spalující pohled na svém těle. Neuběhnou ani dvě vteřiny, než skloní hlavu. Zatřese s ní, jako by si ji snažil pročistit.
Moje vzpomínky na ten okamžik v autě mi víří v hlavě a nemůžu se jich zbavit. Zajímalo by mě, co to znamená. Cítí to, co já? Ten elektrizující pocit, když jsme spolu sami? Nebo je to jen výplod mé fantazie?