Chci znovu žít...

Kapitola 19

„Ano?"

Dveře nechám pro jistotu otevřené, protože nevím, jestli je nebudu muset použít. Nahání mi strach.

„Jordynn. Kde jsi tak dlouho?" Poklepe si na zápěstí, na kterém nosí předražené značkové hodinky a zamračí se.

Vyhýbavě odpovím. „Byla jsem v práci."

„Vím, ale viděl jsem, že jsi přijela s Casonem. Ptal jsem se ho a nevěděl."

„Ehm, byla jsem si zaběhat."

„Takhle?" povytáhne obočí a kývne k mým džínům.

„Teda...projít. Chtěla jsem říct, že jsem se byla...co potřebuješ?" změním rychle téma, protože cítím, jak mi hoří tváře.

Naštěstí si toho podle všeho Martin nevšimne, protože se vrátí k něčemu, co už jsem myslela, že máme dávno za sebou. „Chci mluvit o tvém zaměstnání."

„Zase?" Teď se otráveně zatvářím já.

„Chybí ti nějaké peníze? Dáváme ti jich málo?"

Rukama zajedu do vlasů a bojuju s nutkáním si je vytrhat. „Ne a moc jsem vám za to vděčná. Jde čistě o můj pocit."

Zavrtí hlavou. „Nerozumím tomu, ale nemám moc zkušeností se sedmnáctiletými dívkami. Prostě to budu asi muset...přijmout." Poslední slovo mu nejspíš dělá problémy vůbec vyslovit, protože se ho pronese velmi, velmi pomalu.

Spadne mi kámen ze srdce. „Děkuju."

Přikývne a jde ke dveřím, když se rozletí tak, že narazí o stěnu. Stojí v nich oblečený Finn, vlasy má ze sprchy vlhké a tváří se divoce. Pohledem zaletí ke mně a vypadá to, jako bych chtěl něco říct, když si všimne svého otce.

Zarazí se. „Co tu děláš?"

„Jen jsem něco probíral s Jordynn. Chtěl jsi mi něco?"

„Tobě? Ehm...jasně. Ale to počká." Otočí se a bez dalšího slova zmizí v chodbě.

To bylo divné. Martin odejde hned po Finnovi a já zůstanu v pokoji sama. Dojdu do koupelny, abych se osprchovala, ale sotva se začnu svlékat, znovu se objeví Finn.

„Co tu děláš? Někdo by sem mohl přijít!" zasyčím na něj.

„Já? Co tu sakra děláš ty?"

„Jak...jak to myslíš? Tohle je moje koupelna." Rozhlédnu se zmateně.

Finn se zamračí a mezi obočím se mu objeví ustaraná vráska. „Proč jsi odešla?"

„Cože?"

Finn přistoupí těsně ke mně. „Vím, že jsi mě slyšela hned napoprvé."

Zírám na něj zeširoka otevřenýma očima. „Slyšela, ale nechápu tvoji otázku. Milov...měli jsme sex a ten skončil. Tak jsem se oblékla a odešla. Tak zní dohoda."

Finn strne. „Jo. Jasně." Zakleje, prudce se otočí a vyjde ze dveří.

Třeštím oči ještě několik minut na místo, kde ještě před malou chvílí stál a zmateně vrtím hlavou. Nakonec se rozmyslím a zvolím horkou koupel, protože se do mě dá zima a začnu se lehce třást. Zapálím si vonnou svíčku s vůní čajové růže, do vody naliju levandulovou pěnu a další půl hodinu se rochním v lázni se vzpomínkami na svůj první sexuální zážitek.

*

Následující týdny uběhnou jako voda. Především proto, že se můj den točí jen kolem školy, práce a Finna. Ta poslední položka na mém seznamu je zároveň tou nejpříjemnější. Každou noc vklouzne do mé postele, kde do brzkých ranních hodin dovádíme. Jakmile jsme oba uspokojení a zmáhá nás únava, Finn odejde. Zůstane mi pak opravdu pár hodin, abych mohla dohnat potřebný spánek. Projevuje se to především ve škole během dopoledního vyučování. Občas mám dojem, že jsem nějakou hodinu zaspala nebo vynechala, protože si vůbec nepamatuju, co jsme během ní probírali. Naštěstí mám spoustu času v knihkupectví, abych látku dohnala. Jsou to hodně vyčerpávající dny, ale chvíle s Finnem mi za to stojí.