Chci znovu žít...

Kapitola 35

Čekám na Finna v jeho pokoji. Vklouzla jsem dovnitř, jakmile jsem byla přesvědčená, že jsou všichni ve svých ložnicích. Zaslechnu sprchu a přestavím si Finna, jak stojí nahý pod proudem horké vody. Polknu, když mě polije horko. To bude muset počkat.
V ruce svírám dárek, který jsem mu koupila. Jsem trochu nervózní. Doufám, že z něj bude mít radost. Vypne vodu a o dvě minuty později se dveře do jeho koupelny otevřou. Je celý nahý, pouze kolem boků má omotaný ručník. Všimne si mě a zarazí se. Oči mu kloužou po mém těle a zastaví se na malé černé krabičce ležící mi v klíně.

Usměje se. „Máš pro mě dárek?"

„Kromě sebe," zazubím se na něj.

„Co to je?" Posadí se vedle a nedočkavě se natáhne po červené saténové stužce.

Nečeká, až mu odpovím. Rozváže mašli a otevře krabičku. Vezme přívěšek do ruky a obrací ho na dlani. Prohlíží si jednotlivé strany kostky.

„To je na tvůj náramek," vyhrknu, protože je dlouho ticho.

Finn otevře zapínání svých kožených ozdob kolem zápěstí a navlíkne ho na jeden z nich. Pak si náramek zase zapne a setřepe ho na zápěstí.

Úsměv se mu rozšíří. „Je to perfektní. Děkuju."

Trochu se červenám, když přikývnu. Nakloní se a jemně mě políbí na rty. Nechám se od něho rozptýlit a cítím, jak ze mě pomalu opadává nervozita. Rukama ho obejmu kolem krku a prsty zajedu do vlasů, které má ještě vlhké z koupele. Z ničeho nic se odtáhne. Podívám se na něj s otázkou v očích.

„Teď je řada na mě." Vstane a dojde ke svému prádelníku.

„Schováváš si běžně dárky do prádla?" zasměju se.

Uculí se. „Jen ty, které nechci, aby někdo našel."

Otevře horní zásuvku a vytáhne z ní sametové pouzdro velké jako obálka. Vrátí se ke mně a posadí se. Vůbec nemám tušení, co tam může být, ale vzrušením nemůžu ani dýchat.

Položí mi dárek do klína. „Otevři to."

Pohladím tmavý samet a poslechnu. Zatají se mi dech. Uvnitř leží dvě věci. První, co upoutá moji pozornost, je černá škraboška potažená krajkou. Má mandlově vyřezané otvory pro oči, v jejichž koutcích jsou drobné kamínky připomínající malé diamanty. Zavazování je na saténovou stuhu. Sklopím pohled níž a vytřeštím oči. Pod maskou leží diamantové náušnice z bílého zlata ve tvaru slzy s rubínem. Teď jsem si na sto procent jistá, že i kameny zasazené v masce jsou pravé.

„Panebože," zašeptám a lehce přejedu po krajce prstem.

„Líbí se ti?"

„Je to nádherné," potvrdím.

„Chtěl bych se tě na něco zeptat. Nikdy jsem neměl chuť jít, dokud ses neobjevila ty." Odkašle si. „Jordynn, šla bys se mnou na maškarní ples?"

V očích mě zaštípají dojetím slzy. Zeširoka se na něj usměju, když přikývnu. Finn vezme moji tvář do dlaní a vtiskne mi na nos letmý polibek. Jenže já se s ním nespokojím. Odložím jeho dárek na noční stolek a ukážu mu, jak jsem nadšená. A on mi ukáže, jak moc mě miluje.

*

Šaty. Probudím se s myšlenkou na to, že nemám šaty. Ples se koná ode dneška za týden. Bohužel si nemůžu dovolit ty z výkladní skříně ve městě. Na ně mi totiž po mém útěku nezbylo. Mohla bych si říct Martinovi, ale jsem příliš hrdá na to, abych z něj tahala peníze. A nejsem si jistá, jestli by mi je zaplatil.