Chci znovu žít...

Kapitola 11

„Dobrý den. Jmenuju se Jordynn Hardyová. Dnes ráno jsem volala. Měla bych zájem o práci ve Vašem knihkupectví."

Prošedivělý pán v letech si mě pozorně prohlíží přes obroučky obrovských staromódních brýlí. Jeho obchod najdu v zapadlé uličce kousek od centra. Jakmile vstoupím dovnitř, ucítím neodmyslitelnou vůni knih.

„Stuart Walton," potřese si se mnou a ukáže ke dvěma volným křeslům stojícím u okna.
Pomalým krokem se vydá k nim, proto ho následuju. Počkám, až se usadí, než vezmu místo naproti.

„Takže, Jordynn, povíte mi, proč máte zájem u mne pracovat?" Pan Walton se na mě přátelsky usměje.

Odkašlu si. „Miluju knihy a mám moře času."

„Nechodíte do školy?" zajímá ho.

„Ano, chodím, ale odpoledne už nemám žádné povinnosti. Ráda bych pracovala."

Pan Walton se usměje. „Poslední otázka."

„Ano?"

„Máte alespoň představu, kdo je Francis Scott Fitzgerald?"

„Jistě. Moje oblíbená kniha je, Krásní a prokletí."

Nadzvedne obočí. „Žádný Velký Gatsby nebo něco jiného, co jste mohla zhlédnout v biografu?"

„Ne, pane," usměju se, protože si myslím, že to mám v kapse.

„Výborně, Jordynn. Beru Vás. Obchod je otevřený pouze v týdnu, o víkendech mám zavřeno. Budu rád, když přijdete vždy po škole a budete pracovat do šesti. Kdy můžete začít?"

„Můžu přijít hned v pondělí," odpovím nadšeně.

Pan Walton spokojeně přikývne. „Výborně."

Ještě si spolu promluvíme o odměně. Je mi jasné, že tahle brigáda nebude zlatý důl, proto rychle jeho nabídku odkývnu. V pondělí pro mě taky bude mít náhradní klíč k obchodu, abych mohla vždy s šestou hodinou zamknout a nemusel se kvůli tomu vracet. Rozloučím se a s úsměvem na tváři vyjdu ven, kde na mě čeká Natalee.

„Tak, jak to šlo?" protáhne, jakmile nastoupím.

„Mám práci."

„To mi došlo. Křeníš se na mě celou cestu k autu přes čelní sklo."

„Je to strašně milý pán." Úsměv se mi rozšíří.

„Snad ses nezamilovala?" utahuje si ze mě.

„Je mu asi sedmdesát."

Natalee se zachichotá. „Viděla jsem divnější páry."

„Vážně vtipný," převrátím oči.

„No dobře. Takže, domů?"

Domů. Hned, jak to vysloví, se oklepu. Můj domov to rozhodně není a nikdy nebude. Samozřejmě, že jsem Natalee řekla, jak dopadlo rande s Waynem a následnou výměnu názorů s Finnem. Když jsem byla u toho, jak mi sebral kalhotky a nacpal si je do kapes, vybuchla smíchy. Už jsem ale nepřiznala, co se dělo potom.

„Haló, země volá Jordynn."

Trhnu sebou. „Promiň. Jasně. Ke Crainovým. Díky."

Natalee se ještě směje, když si zapíná bezpečnostní pás, ale jakmile jí zapípá příchozí zpráva, úsměv jí okamžitě zmizí z tváře. Popadne svůj telefon, něco do něj naťuká a hodí na zadní sedadlo.

„Co se děje?" zeptám se, protože mi neujde změna její nálady.

„Arrrh...to Gale. Začínám si myslet, že se mi vyhýbá," zavrčí.