Chci znovu žít...

Kapitola 10

Zjistím, že pojem zmrzlina se v Rodville bere opravdu vážně. Wayne zastaví přímo před ohromnou zmrzlinárnou. V životě jsem neviděla podnik zaměřující se pouze na tuhle studenou pochoutku. Myslela jsem, že společně navštívíme třeba cukrárnu, ale tohle je zcela nový level.

„Páni," vyhrknu, jakmile vejdeme do dovnitř. Celé zařízení je v bílé krémové barvě, jen sedačky a křesla mají pastelové odstíny zelené, modré a žluté.

Usměje se nejen on, ale i mladá slečna, která stojí za ohromným pultem, kde mají snad ten největší výběr zmrzliny, co jsem kdy spatřila. Tolik druhů pohromadě mi trochu zamotá hlavu. Nevím, co si vybrat, tak si poctivě prohlížím jednu vedle druhé. Je to tak těžké!

Wayne se zakření. „Teď jsem dostal tak deset bodů, co?"

Ohlédnu se a zazubím. „Devět a půl. Pořád je co zkazit."

„Chápu," vážně pokývne hlavou.

Zasměju se a nakonec zvolím tři druhy zmrzliny: karamelovou s čokoládovými kousky, hořkou čokoládu a sušenkovou s kousky bílé čokolády.

„Něco mi říká, že máš ráda čokoládu," utrousí tiše.

Uchechtnu se. „Dalo by se říct, že jsem na ni trochu závislá."

„Takže když něco provedu, vyžehlím si to bonboniérou?"

„Menší hříchy určitě," mrknu na něj.

„Jsem rád, že to vím," odpoví.

Sám si vybere vanilkovou a smetanovou. Společně se posadíme ke stolu a jíme ze skleněných pohárů.

„Chceš ochutnat?" naberu lžičkou štědrou porci zmrzliny.

Wayne si olízne rty a probodává mě pohledem, zatímco se nakloní, abych mu mohla dát lžičku do pusy. Skousnu spodní ret a sleduju ho. Usměje se. Trhnutím se opřu do židle, protože mi dojde, že to možná bere jako moji flirtovací taktiku. Jenže já žádnou nemám. Flirtovat moc neumím. Samozřejmě jsem viděla spoustu filmů, kde to praktikovali, ale skutečnost je jiná.

„Takže," odkašle si, protože vycítí, že jsem trochu nesvá. „proč jste se přestěhovali do Rodville?"

Držím se své lži. „Máma dostala pracovní nabídku, tak bydlím u známých, než se vrátí ze zahraničí."

„Na jak dlouho tady jsi?" zajímá se.

„Rok."

Waynovi se něco mihne v očích, ale během chvilky je to pryč. Možná se mu uleví, že se mnou ani nic vážnějšího mít nikdy nebude. Za rok budu tak jako tak pryč. Zamračím se. Jsem naštvaná na Natalee, že mi zkazila tohle rande. Vím, že chtěla být kamarádka a chránit mě, ale teď už Wayna vidím jako někoho, kdo vyhledává jen krátkodobé románky a ne potenciálního kluka, se kterým bych mohla třeba i v budoucnu chodit. Ne, že bych o to zrovna stála.

„Děje se něco?" zeptá se mě zmateně.

„Ne, proč by mělo?"

„Mračíš se," odpoví.

Rychle vyhladím vrásky mezi obočím. „Promiň, jen jsem se zamyslela."

Trochu se uvolní, ale i tak mě sleduje přimhouřenýma očima. „Na co jsi myslela?"

„Jestli je pravda, co se říká," rozhodnu se být k němu upřímná.

Nadzvedne obočí a očima mě pobídne, abych pokračovala.

„Že se o holky snažíš jen, dokud je nedostaneš do postele, a pak tvůj zájem opadne."

Wayne na mě překvapeně zírá. Nejspíš ho nenapadlo, že to tak na něj vybalím.