Objev života /Nik Tendo

9.

Kluci odešli ještě před obědem. Museli prý dneska něco dodělat ve studiu. Já jsem se hned po jejich odchodu dala do vybalování a Liv mezitím vařila oběd. Miluje vařit, naopak já to nesnáším.  

Věci už jsem měla skoro vybalené, až na poslední krabici, do které se mi vůbec nechtělo.  Dětství, dospívání, rodina a poslední drobnosti, které mi po nich zůstali. Nejraději bych celou tu krabici vzlala a schovala někam, kde jí už nikdy nenajdu, vlastně bych se těhle posledních věcí, co mi z dávné minulosti zbyly zbavila dávno, ale občas mě přepadne chvilka, kdy obsah krabice vyndám a vše si prohlížím, u toho brečím a vzpomínám. Nemám to ráda, jenomže si někdy nemůžu pomoct. Krabici vezmu do rukou a stěží ji položím nahoru na skříň. Ztěžka vydechnu, nevím jestli kvůli námaze dostal krabici na skříň nebo proto, že stále tenhle kousek sebe pohřbívám hloub a hloub do sebe a vím, že přijde čas, kdy vyjde na povrh a já to jenom oddaluju.

Vydala jsem se do kuchyně za Liv, která měla hotový oběd. Ve stejnou chvíli, jako jsem přišla, začala pokládat na stůl. Obě jsme si sedly, najedly a u toho si povílaly. Zbytek dne jsme strávily spolu a já si to moc užila.