Objev života /Nik Tendo

21.

Psala mi Liv 

,Dominik tě tady sháněl, tak jsem mu řekla, že jsi odjela. Neboj kam jsem mu neřekla, ani kdy se vrátíš,

S pouhým OK  jsem chat zavřela a šla se do koupelny připravit, protože hned po obědě mě Katrin někam bere. Nejedly jsme se a vyrazily, po cestě, mně neznámo kam, jsme zpívaly a povídaly si o blbostech.

,,Vystupovat." Zavelela Katrin, když zaparkovala před ubytovnou. Po rozbitém chodníku jsme se dostaly ke dveřím, které byly otevřené. 

,,Musíme do druhého patra a ten výtah nevypadá příliš důvěryhodně, pojď po schodech." 

Katrin zaklepala na vyvolené dveře, ze kterých vykoukla paní. Mohlo jí být tak padesát, Měla krátké hnědé vlasy, stejně barevné oči a ruku s dokonalou manikúrou měla plnou zlatých prstýnků. Celkově působila velmi upraveně.

,,Katrinko moje, já věděla že se stavíš a koho jsi to přivedla?" Okamžitě Katrin objala a zadívala se na mě.

,,To je má dobrá kamarádka Lilly, můžeme dál?" Rukou jsem naznačila pozdrav.

,,No jistě, ale omluvte ten nepořádek, balím se." Vešly jsme do bytu ve kterém vládl chaos. Rukou nám naznačila, ať se posadíme na pohovku a paní se nahrnula k lince.

,,Dáte si čaj? jinak jsem Alice." 

,,Ano, pro obě ovocný a kam zase jedeš?" Ujmula se slova Katrin.

,,Do Benátek, už jsem tam nebyla dlouho." 

,,Ráda cestujete?" Zapojila jsem se do konverzace.

,,Já nic jiného neumím." Položila před nás hrnky a pytlík s cukrem.

,,Pardon, ale to asi nechápu." usrkla jsem čaje a trochu se opařila.

,,Holka zlatá, na žádném místě nevydržím déle jak půl roku, tady jsem byla tři měsíce." Viděla jsem jí očích bolest.

,,Omluvte mojí drzost, ale nechtěla jste se někdy někde usadit." 

,,ach, chtěla jednou jedinkrát, víš já jsem se zamilovala, bylo mi tenkrát dvacet a on byl dokonalí. Rozuměli jsme si ve všem, choval se ke mně s úctou, s porozuměním, podporoval mě, jak říkám zkrátka perfektní muž. Rok a půl mě miloval a já jeho. Jeden den mu však přišel dopis, že se musí kvůli práci přestěhovat. Nemohl odmítnout. Prosil mě, žadonil, abych jela s ním, ale byla jsem mladá, hloupá a pohodlná. Jakmile se za ním naposledy zabouchly dveře propukla jsem v neutišitelný pláč. Myslela jsem rok pouze na něj. Zabalila jsem si všechny svoje věci a odjela z města s přísahou, že se nikdy nevrátím a nikdy nezamiluju. Nechala jsem si utéct to jediné co jsem milovala, nebojovala o to. Každý den toho lituju, proto nevydržím na žádném místě moc dlouho. Kdybych se tenkrát nebála s ním odjet, byla bych teď šťastná." Neposlušná slza se jí koulela po tváři a mně to vše došlo. Ona je teď nešťastná, protože tenkrát udělala to co já dělám teď. Nemohu to tak nechat. Sice se bojím, ale nenechám, aby mi Dominik proklouzl skrz prsty. 

Po zbytek návštěvy spolu Alice a Katrin vedly nezáživné tlachání. Já se příliš nezapojovala, páč jsem přemýšlela jestli není moc pozdě všechno s Dominikem zachránit. Nejsem si jistá jestli na mě bude mít energii, ale jsem si jistá, že ho nenechám odejít a že budu čelit vlastnímu strachu s toho si s někým vybudovat vztah. S Dominikem ho totiž klidně budu budovat. Teď už to vím.