Objev života /Nik Tendo

14.

Když jsem uslyšela zvonek, ucítila jsem divný pocit. Neumím ho asi dobře popsat, nebyla to ani nervozita, ani smutek a rozhodně ne vztek. Možná něco mezi, každopádně když jsem vstoupila do obýváku a uviděla Dominika, jak se na mě usmál a cosi mu zajiskřilo v očích, divný pocity mě opustily a obklopilo mě štěstí. Na všechny jsem pouze mávla, aby věděli, že o nich vím a šla jsem za Dominikem. Než jsem k němu stačila dojít, byl už u mě. Chytil mě nenápadně za ruku a vedl do mého pokoje. Jakmile za námi zavřel dveře, obejmul mě.

,,To jsem ti až tak chyběla?" zasmála jsem se, když mě odmítl pustit. 

,,Docela, promiň že jsem se ráno tak vypařil." konečně mě pustil. 

,,Co si potřeboval vyřešit?" nebudu lhát byla jsem sakra zvědavá.

,,Ráno mi volal brácha, že má broblém a ať za nim hned jedu." sednul si na mou postel.

,,Kde bydlí? mám pocit, že si říkal v Liberci ne?" vzpomenula jsem si na rozhovor, který jsme spolu vedli a tohle v něm padlo.

,,Byl tady v Prarbubicích na návštěvě jeho kamaráda, ale máš malé bezvýznamné plus, že si to pamatuješ." uchechtnul se a já se k němu začala připližovat.

,,Máš čas za tři dny?" zeptal se z ničeho nic.

,,Měla bych mít, proč?" zamyšleně jsem odpověděla.

,,Vezmu tě na oběd a možná na večeři, pokud chceš." 

,,Moc ráda." koukala jsem mu do očí. Musel mít trochu zakloněnou hlavu, přeci jen seděl na kraji postele a já před ním stála. 

,,Super, jinak dneska asi zase budu spát s tebou." pronesl a já na měj nesouhlasně koukla, ikdyž jsem skutečně měla radost. začal se zvedat a u toho se jemně dotkl svými rty těch mých, pak se na mě krásně usmál a šel zpět do obýváku. Já ho po chvíli následovala.