Objev života /Nik Tendo

6.

Náš byt se začal plnit lidmi. U některých jsem postřehla jméno u jiných jsme se ani nepozdravili. S pár lidmi jsem si i popovídala, ale nic důležitého. Po chvíli mě to začalo unavovat, tak jsem si vzala svoje pití a šla se zavřít na balkon. Sedla jsem si na malý gauč kam se vešli maximálně tři hubené osoby a koukala před sebe. 

Tohle je můj nový domov po tom všem si stále dovolím doufat že teď, už nebudu zažíval tolik bolesti. Ať už s mým otcem, s mými bývalými partnery, (kterých nebylo moc, ale ti co byly se chovali strašně a nechali ve mně stále nezahojené rány) nebo se smrtí mně tolik blízkých lidí. Opravdu si přeji být konečně šťastná, sice se svojí minulostí toho bude těžší docílit, ale věřím, že to zvládnu.

Mé přemýšlení vyrušilo otevření dveří.

,,Ahoj někam si zmizela, tak mě napadlo jestli nejsi tady" řekl Dominik a posadil se vedle mě 

,,No nějak mě to tam nebavilo a tady je hezky"  i když je to zrovna Dominik jsem ráda, že je tady. Je celkem fajn a kdyby nepřišel, tak se ze svých myšlenek asi zblázním.

,,Jo je tu hezky" souhlasil a posadil se vedle mě na gauč.

,,Bavila jsem se s pár lidma a postřehla jsem, že někteří z vás dělají hudbu, ty také?" zeptala jsem se.

,,Ano miluju to. Jestli budeš chtít můžu tě vzít do studia a něco ti pustit, teda to můžeš i sama, ale rád bych viděl tvou reakci" když začal mluvit o hudbě úplně se mu rozzářili oči. 

,,Brzdi trochu, samozřejmě, že si něco od tebe ráda pustím, ale prvně bych o tom chtěla vědět víc. Třeba jak jsi se k tomu dostal, s kolika lidma to ještě děláš? a podobně" musela jsem se pousmát nad tím jak rychle byl plný energie, když jsem zmínila hudbu.

Dominik začal vyprávět a já pozorně naslouchala. Bylo krásné s jakou vášní to vše říká. Viděla jsem na něm jak moc to miluje, jakou radost mu to přináší a jak pro to žije. Obdivovala jsem to, to že dělá co miluje, to jak o tom může vyprávět celé hodiny a pořád bude stejně nadšený a já bych to ty hodiny s radostí poslouchala.