Objev života /Nik Tendo

24.

Jeho hnědé oči. To jsem viděla jako první po otevření těch svých. Musela jsem se usmát. Byl to můj nejpravdivější smích za poslední dobu. On se na mě usmál taky a já viděla jiskřičky v jeho očích. Včera potom co jsme si "vyznali lásku" jsme se asi hodinu jenom mazlili, nemluvili jsme, nebylo to potřeba. Pak jsme se vystřídali v koupelně a v objetí usnuli u mě v posteli.

,,Dobré ráno a jestli je tohle sen, nebuď mě." Řekla jsem rozespale.

,,Hm, podle mě to sen není, už na tebe nějakou dobu koukám, to už bych se vzbudil." Zasmála jsem se.

,,Ježiš, jsi divnej." 

,,Nemohli jsem jinak, zalehnula jsi mi ruku." Řekl na oko smutně. Já se nadzvedla, aby si ji mohl z pod mé hlavy vyndat. On ji tam však nechal, tak jsem si na ni znovu lehla.

,,To jsem nečekal, byla to jen výmluva, dost se mi tahle poloha líbí." Zase jsem se smála. S ním jakoby všechny moje starosti zmizely.

,,No tak smůla, vstáváme." Zvedla jsem se z postele. On zakňučel, ale nakonec mě následoval.

,,Ani nevím, přišla Liv domů?" Zeptala jsem se a u toho ustýlala postel.

,,Slyšel jsem odemykání okolo třetí ráno." Koukal do mobilu.

,,Hele co sem dneska večer pozvat kluky, oslavit tvůj příjezd a nás jako pár?" Koukl na mě s prosbou v očích.

,,A ty jim to chceš hned vyžvanit?" 

,,Tak hele říkáme si všechno a hnedka a navíc hned jak se za mnou zavřou dveře od tohohle bytu, první co uděláš je, že poběžíš za Liv a u toho budeš řvát 'neuvěříš co se stalo' takže se to všichni do dvou dnů stejně dozví, páč Liv je drbna." Měl pravdu, naprostou, takže jsem souhlasila. Šli jsme se nasnídat, udělali jsme si hezké ráno a okolo jedenácté se mi Dominik omluvil, že musí jít do studia, dodělat věci, co měl mít hotové. Slíbil mi, že kluky domluví na sedmou večer. Rozloučili jsme se a jakmile se za Dominikem zavřely dveře prokázalo se, že měl neprostou pravdu.

,,Liv, neuvěříš co se stalo..."