Objev života /Nik Tendo

11.

Už to bude měsíc co bydlím s Liv v Pardubicích a je to naprosto skvělý. Když vám někdo řekne, že nic nemůže být jenom růžový, tak je to s největší pravděpodobností pravda, ale občas se najde vyjímka. No a tohle spolubydlení rozhodně ta vyjímka je. 

Včera jsem nadhodila téma co kdyby zase přijeli kluci  a Liv říkala, že se s nima pár dní naspátek domlouvala a dneska mají přijít. Už od rána se na ně fakt těším. Ke všemu jsem měla docela náročný týden, takže se s nima ráda uvolním a odpočinu si.

Po společném obědu s Liv jsme zašly koupit nějaký alkohol a jídlo, abychom doma něco měli. O hodinu později, co jsme se vrátily z nákupu přišli kluci. (Jakub, Dominik, Tomáš a Pepa) 

Chvíli jsem si šla se všema popovídat, ale pak se to stejně zvrtlo a já skončila s Dominikem sama na balkoně, zabalená v dece.

,,Jak jsi se měla? Už sis tu zvykla?" Začal Dominik a u toho koukal na výhled před námi.

,,Práce mi dává zabrat, ale jinak fajn a zvykla jsem si hned jak jsem přijla, jenom se mi vrátili nějaký vzpomínky."

,,A jsou příjemný nebo na hovno?"

,,Smíšený." pousmála jsem se, možná trochu i ze zoufalství.

,,Ale co tak hroznýho se ti tu dělo? Teda, už jsi nám povídala to o těch rodičích, ale jestli toho není víc?" podíval se na mě a v očích měl opravdový zájem.

,,Víš když jsem vám to říkala zmínila jsem, že jsem se o sebe musela starat sama, ale to nebyla tak úplně pravda... mám starší sestru o rok, ale nemáme dobrý vztah, vlastně už nemáme žádný vztah. Nechtěla jsem aby o ní někdo věděl, je to docela bolestivé téma."  nevím co mě vede k tomu to Dominikovi říct, říct mu všechno a všechno vědět o něm, ale ať je to cokoliv nechci se tomu bránit.

,,Páni a co jste si udělaly, jesli mi to teda chceš říct. Jestli ne je to v pohodě, ale nebudu říkat, že mě to nezajímá."

,,Měla jsem kluka, skvělýho, krásnýho, chtrýho, ale asi to taková výhra nebyla. Když jsem je spolu seznámila byla jsem ráda, že spolu vychází, jenomže spolu nejpíš vycházeli až moc. Rok jsme spolu chodili a jedenáct měsíců chrápal s mojí sestrou. Pamatuju si jak za mnou spolu přišli, drželi se za ruce a ona řekla, že se do sebe zamlovali, pak se přiznal k tomu, že mě s ní skoro rok podváděl."

,,Už chápu, proč se s ní nechlubíš."

,,Jo tehdy jsem jí řekla, že už nejsme sestry. Víš nejhorší nebylo to, že mě podváděl, ale ten ztracený čas, to jak ona o našem vztahu věděla všecho, to jak když jsem měla podezření, že mě podvádí ona mi tvrdila jaká je to hloupost a jak moc mě miluje. Proto jsem odjela do Německa, jinak bych se na to asi vykašlala."

,,Chápu proč si odjela i to jak moc tě to muselo vzít. Vlastně mám pocit, že tě chápu o tochu možná o dost víc." Díval se mi přimo do očí a já jemu.

,,Díky, že jsi mi to řekla."

,,Byl to asi můj nejhorší vztah." 

,,Takže já, už nemůžu být horší." stále jsme se dívali tomu druhému do očí. 

,,Známe se krátce, navíc nevím jestli bys to netroufnul." 

,,Ne, nikdy bych takovou ani jinou prasárnu neudělal."

,,Věříš si." 

,,Občas a teď ani moc ne." začal se přibližovat.

,,Fajn, tak si nevěříme ani jeden" řekla jsem a spojila naše rty.