Objev života /Nik Tendo

22.

Jakmile jsme se dostaly do domu Katrin, běžela jsem do svého pokoje pro kufr, který jsem si ani nestihla pořádně vybalit. 

,,Tohle si chtěla viď? Chtělas abych si uvědomila co dělám a povedlo se ti to." Spustila jsem na Katrin, když jsem si brala klíče k autu.

,,Jo a jsem šťastná, že to vyšlo." 

,,Napíšu až dorazím a taky až zachráním situaci." Slíbila jsem u objímání.

,,Dobře, ahoj mám tě ráda." Pozdrav jsem jí opětovala a uháněla k autu. Celou cestu mě má, už přiznaná, zamilovanost nutila myslet na Dominika. Prosím ať není pozdě. Když mi zbývala hodina cesty domů, vytočila jsem to obávané číslo. Vyzvánění trvalo tři sekundy a telefonem se rozezněl jeho hlas.

,,Lilly?" Mám pocit, že nedýchám.

,,Dominiku." 

,,Ehm, už jsi doma? a co potřebuješ?" Neřekl co chceš, takže to vypadá nadějně.

,,Já...Ne ještě nejsem doma, ale za cca hodinu budu. Můžeme si pak hned jít promluvit? prosím." 

,,Lilly, Ach, Já...Ty mě ničíš, víš to?" Povzdechl si. Já vím, že to nemyslel nějak zle, ale slyšet ho říct tohle mě dostalo. Má pravdu. Ničím ho. Neudržela jsem se a začala brečet. Musela jsem zastavit u kraje silnice. 

,,Já vím. Omlouvám se, mrzí mě to. Máš pravdu nech to být, nechoď k nám." Zavzlykala jsem. Je toho na mě moc.

,,Hej, hej klid nadechni se, nemyslel jsem to tak. Hlavně prosím zastav." Slyšela jsem jak mu hlas změkl a byl plný obav.

,,Už se stalo. Dominiku udělala jsem hroznou chybu." 

,,To je v pořádku, hele teď se trochu uklidni a já za hodinu budu před tvým domem, můžeš mi pak všechno říct, já teď chci abys věděla, že se na tebe nezlobím, chtěl bych vysvětlení toho...toho všeho, ale netlačím na tebe. Řekneš mi co uznáš za vhodný a já tě vyslechnu, ano?"

,,Ano, děkuju." už jsem nebrečela, on mě dokázal perfektně utěšit, přesně věděl co má říct. Dominik se ujistil, že jsem v pořádku, rozloučil se semnou a zavěsil, já se znovu rozjela a v hlavě jsem přemítala, co mu řeknu.