Objev života /Nik Tendo

23.

Když jsem přijížděla ke svému domovu, uviděla jsem Dominika jak stojí u dveří. Zaparkovala jsem a s hlubokým nádechem se k němu vydala.

,,Ahoj." Pozdravila jsem velmi potichu a svůj pohled věnovala svým botám.

,,Ahoj." Skoro šeptal. Začala jsem odemykat hlavní dveře. Společně jsme se rozešli po schodech. Ani jeden z nás nepromluvil. Dominik nejspíš čekal, až budeme v soukromí. Vešli jsme do bytu a on se rozhlídl. Věděla jsem na co naráží.

,,Po cestě jsem zavolala Liv, jestli nechce jít...vlastně kamkoliv, jen aby nebyla tady. Neměla s tím problém." Mezi tím co jsem mluvila si sednul na gauč a já k němu.

,,Fajn, tak začneš...?" Neznělo to nijak vyčítavě, ani tak, že by na mě chvátal, spíš jakoby chtěl vědět na čem je.

,,Bála jsem se, vlastně se pořád bojím..." Řekla jsem mu jak jsem byla u Katrin v Německu, jak mi představila Alici, jak nechci dopadnou jako ona.

,,Celou dobu...Nemohla jsem tě dostat z hlavy. Teď už vím proč. Nechci o tebe přijít. Sblížili jsme se a já už nechci utíkat. Ne od tebe. Ne od pocitu, že konečně můžu s někým být šťastná. Chci tě. Jako přítele, jako to všechno okolo a i když to moc dobře neumím, slibuju ti, že se budu snažit." pohlédla jsem na něj. Koukal na mě, ale já mu z očí nebyla schopna nic vyčíst.

,, A já ti slibuju, že na tebe nikdy nebudu tlačit, dám ti prostor, když ho budeš potřebovat, budu tu pro tebe a dám ti všechno, co budu moct. V případě že... se staneš mou přítelkyní. Usmál se na mě a já pocítila neuvěřitelné štěstí. Z jedné strany gauče jsem se ihned přemístila na druhou na které seděl Dominik a skočila jsem mu kolem krku. Objal mě a zadíval se mi do očí.

,,Jen už mi neutíkej." 

,,To vážně nemám v plánu." Usmáli jsme se a políbili. Od tohohle kluka, už se nechci vzdálit.