Objev života /Nik Tendo

29.

Už tři dny nedělám nic jiného, než že se válím v posteli. Dominikovu přítomnost vystřídala Liv a i přes to, že nic nedělám si přijdu vyčerpaná. Dokonce ani teď se mi nechce zvednou a dojít si udělat snídani. Včera jsem si myslela že umírám (To když jsem svůj stav večer popisovala online pofidérnímu terapeutovi a on mi vyhodil definici typu zbývá ti 48 hodin života, což mi na optimismu taky moc nepřidalo.) Vlastně ani nevím proč se tak cítím, teda možná vím, ale nechci si připustit že by mě návštěva mojí sestry natolik rozhodila. Z víru myšlenek mě vyrušil můj telefon, na kterém se objevilo pro mě tolik očekávané jméno.

,,Ahoj"

,,No ahoj, hele napadlo mě, nechtěla bys přijet a přespat u mě?" Ano ano ano. Moc bych k němu chtěla a ideálně tam zůstala navždy, i když s tím opatrně, přeci jen jsem u Dominika ještě nebyla, co když tam má něco, kvůli čemu bych k němu už nikdy nechtěla přijít? Z mého hlubokého přemýšlení nad hroznými věcmi, které by mohl mít Dominik doma, mě vytrhl jeho hlas.

,,Seš tam? Nebo se snažíš najít výmluvu?"

,,Eh promiň, jsem tady a ne nesnažím se najít výmluvu, moc ráda přijedu." A ještě radši tam zůstanu.

,,Super, dneska mám volno, tak tě vezmu na oběd a pak rovnou ke mně?"

,,jo jo, to zní dobře, ale jen v případě, že mě necháš zaplatit." Tuhle debatu jsem se s Dominikem snažila už párkrát vést, ale vždy mě odbyl s tím, že má víc peněz a že za nás bude platit a hotovo. Ke všemu jakmile jsem narazila na to téma, vždy byl ihned podrážděný a nevrlý. Jenomže v poslední době mi to začíná být až nepříjemné. Ještě nic jsem za nás neplatila, takže jsem se rozhodla ho s tím otravovat tak dlouho, dokud nepovolí, nebo v lepším případě, si o tom vážně nepromluvíme.

,,Hah, zapomeň, ale jestli chceš nalžu ti, že o tom budu uvažovat." Přísahám, že jsem slyšela, jak se ironicky pousmál.

,,To mi prozatím stačí." Teď zase lžu a ironicky se pousměju já. Dnešní mise je jasná - konečně zaplatit za náš oběd.
Po rozloučení ukončil hovor a já se dala do balení. Sice si s sebou neberu nic extra, ale ráda si to připravím dopředu. Je až zvláštní, kolik mám najednou energie.

,,Jsem tady." Po těchto slovech opouštím byt a scházím schody. Před domem vidím Dominika opřeného o auto a s cigaretou v puse. ( jak jinak) Pevně jsem ho objala, dostala od něj pusu a nastoupila do auta. Oběd byl skvělí, konečně jsem se odreagovala a uvolnila. Jediné co mi zbývalo bylo splnit misi.

,,Zaplatíme" řekl Dominik číšníkovi.

,,A platit budu já." Řekla jsem rázně a neústupně, pak jsem položila na stůl svojí platební kartu.

,,Myslíš to vážně?" Zoufale se zeptal.

,,Samozřejmě, cítím se blbě, když všechno platíš jenom ty. Taky vydělávám Dominiku."

,,Dobře, když si to tolik přeješ, můžeš za nás taky někdy něco zaplatit." Protočil očima. Nejspíš už mu došlo, jak jsem občas tvrdohlavá. Každopádně jsem ráda, že konečně ustoupil a ani jsme se nepohádali.

,,Budete platit dohromady, nebo zvlášť?" Přišel k nám stejný číšník, tentokrát i s účtem v ruce.

,,Dohromady." Řekla jsem a až moc hrdě mu podala kartu. Dominik se tomu smál.