Objev života /Nik Tendo

19.

Sotva co otevřu oči, cítím, jak mě bolí celé tělo. Pootočím hlavu a uvidím Liv, jak v klidu spí. Pomalu, abych ji nevzbudila vstanu a dojdu k sobě do pokoje. Lehnu si na postel a otevřu telefon. Mám několik oznámení o tom, že mi psal Dominik, nejsem však tak odvážná, abych chat s ním otevřela. Odložím mobil vedle sebe a kouknu do stropu. Potřebuju odsud vypadnout. To je myšlenka, která mě okamžitě napadne. Je to asi mé prokletí, že před věcmi utíkám, jenomže tady je mi dobře. Možná jenom potřebuju chvíli pauzu. Vím, pokud tady zůstanu je dost pravděpodobné, že hned zítra bude stát Dominik u dveří (ještě, když mu neodepisuju) a chtít po mně vysvětlení, které mu dát nedokážu. Znovu tedy beru do ruky mobil a volám své německé kamarádce Katrin. Ona to zvedne a já se jí hned ptám, zda je možné, abych ještě dnes přijela a na pár dní u ní zůstala. Katrin pod podmínkou, že jí vše vysvětlím souhlasí, hovor ukončíme a já se zvednu z postele. Vezmu si svůj kufr a začnu do něj házet věci, které budu asi na týden potřebovat. Po balení kouknu na hodiny, ty ukazují deset ráno, takže jsem byla sakra rychlá. Obléknu se do pohodlného oblečení a i s kufrem odcházím do kuchyně, kde už sedí Liv u stolu. Zmateně kouká střídavě na mě a na kufr.

,,Ty odjíždíš? kam? kdy se vrátíš? proč?" Otázky skoro křičí.

,,Klid, jedu cca na týden do Německa, potřebuju pryč." Dojdu do kuchyně a vezmu si sušenku na cestu s vědomím, že se někam stavím na oběd.

,,To jsi celá ty, ale nebudu se s tebou před cestou hádat, jen...štveš mě a mám tě ráda a ozvi se, až dojedeš a zavoláme si, jasný." Dojde mě obejmout.

,,Jasný" Pak s posledním ahoj odcházím k autu a vyrážím na cestu.