Objev života /Nik Tendo

32.

Tohle je ta nejjednodušší rovnice na světě, jeho oči plus jeho úsměv rovná se nádherné probuzení.

,,Dobré ráno." Promluvím a okamžitě si dám dlaň před pusu, protože mi dojde, že by můj ranní dech tuhle rovnici fakt pokazil. Dominik mi se smíchem odpoví a navrhne, že on udělá snídani a já si vyčistím zuby. Okamžitě souhlasím, on se ke mně nahne pro pusu, naštěstí mu začne fungovat mozek, takže jí dostanu pouze na čelo. Po jeho odchodu do kuchyně se zvedám i já a nastoupím do koupelny, kde provedu svojí ranní rutinu. Převleču se do obyčejných věcí na doma a ženu ke stolu, na kterém na mě čeká snídaně v podobě míchaných vajíček. Otevřou se dveře a z balkonu vyleze Dominik.

,,Páni, cigareta místo kartáčku a pasty." Rejpnu si, když ucítím kouř, vlastně mi bylo jasné, co tam dělal i bez nápovědy.

,,Říká se, děkuju za snídani, ale jak chceš, měl jsem v plánu si je vyčistit, ale takhle si je dneska nevyčistím."

,,Né prosím! Jestli si nevezmeš alespoň žvejku, tak přísahám, že tohle byla na dlouhou dobu tvoje poslední pusa." Pokud jste si do teď mysleli, že běháte rychle, měli jste vidět Dominika po těhle větě. O dvě minuty později se vrátil se svěžím dechem a mohli jsme se v klidu nasnídat.

Ležíme na gauči a koukáme na film, když ho z ničeho nic Dominik stopne ,,Slib mi, že se nenaštveš."

,,Emm dobře..." Vůbec nechápu na co naráží.

,,Myslím, že by sis měla ještě promluvit s tvojí sestrou, je teď těhotná a zněla, že by to tentokrát chtěla napravit, možná bys jí měla vyslechnout."

,,Domi, já se o tom nechci bavit a prosím nech toho, já už to s ní vzdala."

,,Ale no tak, je to tvoje rodina a já jí nechci obhajovat, ale nedalo mi to a musel jsem nad tím přemýšlet a myslím, že by bylo naprosto dostačující kdybys jí nechala ti říct vše co chtěla, nemusíš jí odpou..."

,,Dominiku přestaň, něco jsem snad řekla a do tohohle ti nic není." Byla jsem během vteřiny, tak naštvaná.

,,Jasně, tak sorry, že se ti do toho seru." A teď byl naštvaný i on, což mi bylo jedno, nemá na to právo. Zvedla jsem se z gauče a vzala do rukou svůj notebook.

,,Musím si vyřešit nějakou práci, budu v ložnici." S tím jsem odešla a nezapomněla bouchnou dveřmi.