Objev života /Nik Tendo

26.

Zvonek. Zvoní a zvoní. Šíleně nahlas. Rozhodnu se otevřít oči. Včera jsme nakonec vypili pár flašek, co jsme nemuseli. Šli jsme spát asi ve čtyři ráno. Kuba vytuhnul na gauči s Pepou, Tomáše si k sobě do pokoje vzala Liv a Dominik spal samozřejmě semnou. Ostatní v průběhu odešli. Kouknu směrem k Dominikovi, který v klidu oddychuje, ale asi moc dlouho nebude, protože pořád zvoní ten zatracenej zvonek. Doběhnu k hlavním dveřím, párkrát si prsty pročísnu vlasy a dlouhé volné triko, co mi sahá těsně nad kolena si stáhnu více dolů. pak s naštvaným a rozespalým výrazem otevřu. V tu chvíli naprosto zamrznu. Dívám se na dívku, co má stejné oči jako já, stejnou barvu vlasů, jen o dost kratší a podobné rysy, je jen o něco málo vyšší a o rok starší. Dívám se na dívku, která mi tak moc ublížila.

,,Ahoj." Řekne tak potichu, že jí je sotva slyšet. Chtěla bych něco udělat, odpovědět jí, zabouchnout jí přímo před nosem, začít na ní křičet, prostě cokoliv, ale nemůžu, nemůžu udělat nic. Okrajově vnímám, jak se Dominik ptá v obýváku kluků, kdo tak hrozně zvonil. Asi Kuba odpověděl, že neví, ale slyšel jak jsem tam šla. Uslyším Liv a Tomáše, co s povzdechem pozdravili kluky. Liv se ptá na tu samou otázku jako Dominik. Dostane tu samou odpověď. Já tam stále stojím a stále koukám do jejích očí. Cítím jak mě v těch mých začnou pálit slzy, které však hned rozmrkám.

,,Co tady chceš?" Můj hlas nezní pevně, ale zlomeně.

,,Promluvit si, něco ti říct."

,,Ne. Jak jsi mě našla?"

,,Z falešnýho insta profilu, chvíli mi to zabralo." Pak je zase ticho. Ani na chvíli jsem od ní neuhla pohledem. Do chodbičky ke dveřím přijde z obýváku Liv. Taky se na moment zarazí, když si všimne, kdo zvonil.

,,No kurva." Řekne dost nahlas. Kluci, který jsem furt slyšela jak si něco šuškají naprosto utichli.

,,Ahoj Liv, můžu dál prosím?" Koukla na nás obě. Vždycky byla drzá.

,,Ne." Řekla jsem rázně.

,,Prosím, je to důležité." Věděla jsem, že Liv bude respektovat mojí odpověď, ať bude jakákoliv, ale její pohled jasně říkal co si myslí. Chce abych jí vyslechla.

,,Máš deset minut, pak se seber a vypadni."

Odstoupila jsem od dveří, ona vešla, zula se a všechny tři jsme vešly do obýváku. Pohledy kluků se upřeli na nás.

,,Em, tohle je moje sestra Kimmy." její jméno jsem zašeptala. Slova se ujala Liv.

,,Bylo by fajn, kdybychom vypadli, vemte si věci a můj pokoj, hned." Rychle se od nás vzdálili, Dominik se na mě podíval, ale z jeho pohledu jsem nedokázala nic vyčíst, pak se zavřeli dveře a ticho.

,,Začni."

,,Chci se po několikáté omluvit, ale to je stejně zbytečný. Jsem těhotná." Uchechtala jsem se, co jiného jsem mohla dělat?

,,A co já s tím?"

,,Jsem v tom s ním."

,,S ním, myslíš s mým ex, se kterým si jedenáct měsíců chrápala, přitom když on se mnou chodil?"

,,Jo, jo s Davidem." Při vyslovení jeho jména jsem sebou trhla.

,,Budu hádat on to nechce, poslal tě s tím do prdele, protože o dítě nikdy nestál?"

,,jo."

,,A co chceš přesně po mně?"

,,Defacto jsi jediná koho mám, nenechám si to vzít, to nechci."

,,Víš, že mě nemáš?"

,,I tak jsi můj nejbližší člověk, krom Davida."

,,Já, už ti na tohle seru, tohle je potřetí za tu dobu co jsi za mnou přilezla a pokaždé něco potřebuješ."

,,Jsem pitomá sobecká kráva, ale teď nejde jenom o mě."

,,Co myslíš že se stane? že ti všechno odpustím? Budu si hrát na dokonalou tetu? Bude to jako než si mi píchala s přítelem?"

,,Doufala jsem v to, teď doufám v to, že se na tebe budu moct v těhotenství spolehnou."

,,tak to doufáš marně. Myslím, že bys už měla jít."

,,Fajn, tady je moje adresa, jenom moje a telefonní číslo, kdyby náhodou."

Odešla. Dveře od Liv pokoje se otevřeli a zase zavřeli. Vyšel z nich Dominik, ostatní tam ještě zůstali.

,,Pojď ke mně" Řekl a otevřel svou náruč do, které jsem hned zapadla. Pevně mě objímal a na nic se neptal.