Mic Drop

7. listopad pt.2

Rázem sem si vzpoměla jak před nemalou chvílí jeho oči vypadaly jako oči mého snoubence.

Takže přiznáváš že je to tvůj snoubenec? Ne! To ne, jen-. Jen co? Jen sem nevěděla jak ho nazvat. Yoongi by stačilo, ne?

Už sem chtěla můj vnitřní boj podpořit novou urážkou, ale Taeův hluboký hlas sebral veškerou mou pozornost.

Tae: ,, Přemýšlel sem..."

Y/n: ,, Hmm, a o čem?"

Tae: ,, O našem vstahu..."

Tae: ,, Všechno se to událo tak rychle. Z minuty na minutu si mi změnila život..."

Tae pokračoval, ale každým slovem se v jeho hlase objevovalo více strachu.

Tae : ,, Pocítil sem k tobě, něco, co ještě k nikomu. Přál bych si, tě mít jen pro sebe. I když to tak nejde a ani nebude."

Svou poslední větou vytvořil v mé hlavě ještě větší bordel než do teď byl.

Y/n: ,, Počkej, jak to myslíš že to nejde?"

Tae: ,, Protože si Yoongiho snoubenka a-"

Nenechala sem ho domluvit.

Y/n: ,, Asi sem se nevyjádřila pořádně, já si ho nevezmu!"

Tae: ,, To chápu, ale to není vše. Je tu totiž ještě někdo kdo-"

Tae náhle ztichnul. Jakoby se na něco soustředil. Díky tomu že nedokončil myšlenku sem byla mnohem zmatenější než před tím.

(A/n: Pojďme se vrátit trošku zpátky, do Taehyungova pohledu, aby ste byli aspoň trochu v obraze...)

Tae POV

Od doby co byl Yoongi v našem apartmánu, mš kontaktoval ještě jednou. Říkal ať si dám pozor. Nikdy nevím, co se může semlít.

Byl sem trochu zmatený, jelikož to hned položil, a už hovor nezvedal.

Byl sem věčně v myšlenkách, a když sem byl s Y/n byl sem nervózní. Co když to bylo myšleno o Y/n?

Asi o týden později na mě začali každý den, co sem se vracel ze studia, útočit nějací muži. Ze začátku to byl jen jeden, ale postupně se začal jejich počet zvyšovat. (A/n: řekněme že je Tae v Paříži inkognito, po tom skandálu s novináři, a tak nemá ochranku °U° ) Proto sem začal za Y/n chodit unavený. Sice se bránit umím, ale stokrát opakovaná věc umoří i vola.

Jednou sem se vracel po tmě. Již sem byl nedaleko našeho hotelu. Už jsem si říkal že je to asi unavilo, a vykašlali se dnes na to.

Jenže sem to zařekl.

Objevila se předemnou skupinka čítající sedm kluků. Nebudu lhát, na chvíli sem dostal strach, protože přeci jen všichni byli namakaní, a já oproti nim vypadal jako školáček.

Zaútočili. Nějakou dobu jsem se zvládal bránit, jenže jeden z nich nevymyslel nic lepšího než mě praštit kamenem zezadu do hlavy.

Svalil sem se na zem a už očekával další ránu. Jenže nepřišla. Otevřel jsem oči a uviděl Namjoona a nějaké další dva chlapce, kteří se prali se zbytkem, přesněji třemi kluky, co sem neodrovnal.
Vstal sem, a rozešel se k nim. Ostatní se strachem odběhli.

Joon: ,, Jsi v poho?"

Tae: ,, Jo, díky vám jo. Asi si nedokážu představit, co by se stalo, kdyby ste nepřišli. Děkuju vám."

Usmál sem se na ně a Namjoon, jakoby si něčeho všimnul, vykulil oči, div že mu nevypadli.

Joon: ,, Tae! Krvácí ti hlava!"

Nahmatal jsem místo, kam mě onen muž uhodil, a opravdu. Tekla mi krev.

Tae: ,, Sakra! Takhle se před Y/n nesmím ukázat!"

Docela sem zpanikařil. Joon mi nabídl že mi to ošetří u něj, ale na oplátku mu to musím vysvětlit.

Po několika dlouhých minutách, bolesti a vyprávění, mi tu ránu nějaký kluk zašil.

???: ,, Tak. Hotovo, ale dej si pozor ať ti neprasknou stehy. Jinak se jmenuju Seokjin, ale jelikož sou okolo mě všichni líný, tak jen Jin."

Kývl sem mu na pozdrav, a taky se chystal se představit, ale ti ostatní mě předběhli.

???: ,, Já sem Jimin, rád tě poznávám Taehyungu" a usmál se .