~Ella~
Všechno jsem mu řekla. Brečela jsem u toho. Bolelo mě to, ale aspoň mě nechal mluvit.
Byla jsem vzhůru do rána, šla jsem si do kuchyně pro flašku vody. Zamkla jsem se v pokoji, a jen pila vodu.
Takhle jsem byla zavřená celý týden. Nemluvilo jsem s Kubou, jen do sebe nalejvala vodu. Brečela, pila a spala, nic jiného. Je pátek 18:34 a já jsem se rozhodla vyjít z pokoje po celém proplakaném týdnu. Vyšla jsem z pokoje a šla do obýváku kde seděli oba dva.
"Ello! Proč si s námi nemluvila?! Víš jak jsem se o tebe bál?!"
"Promiň Kubo" odpověděla jsem smutně
Jakub se ke mně přiřítil a obejmul mě.
"Ello jedla si?"
Vyhrnul mi mikinu pod prsa.
"Koukni se na sebe, si kost a kůže!"
"Tak ať mě je to jedno, já hlad beztak nemám."
"No to teda máš hlad, chceš mít anorexii?!"
"Ne.."
"Tak se najez, já musím jet na Slovensko."
"Dobře"
Jakub odešel, a já tu zůstala s Dominikem.
"Ello pojď se najíst. Objednám těstoviny."
"Ok" když jsem mu odpověděl tak ke mne přišel a vtáhl mě do objetí
"Ello to už nedělej. Všechno jsem slyšel. Já ti nechci zlomit srdce, nejsem kluk do vztahů. Chci abys se měla dobře. Miluju tě, ale nechci ti ublížit."
Dořekl to a já se zase rozbrečela.
"Je to zbytečný. Miluju tě a chci tě strašně moc. Já vím že nejsi kluk do vztahů, ale mě sere to že si semnou nemluvil."
"Ello moc se ti omlouvám." Dal mi pusu do vlasů
Šel objednat těstoviny a já ze sebe šla udělat člověka. Vzala jsem si Dominika tričko, a šla do obýváku.
"Tady máš ty těstoviny"
"Děkuju"
Dala jsem si poslední sousto a šla si vyčistit zuby. Potom jsem usnula. Cítila jsem prohloubení matrace. Byl to Dominik.
"Co tady děláš? Zašeptala jsem
"Jdu spát"
Obejmula jsem ho a on mě začal obsypávat polibky. Usnuli jsme v obětí.
