willow✔️

19.

Upozornění: Kapitola obsahuje scénu 15+, takže každý čte na vlastní nebezpečí.🙈

***
Od té konverzace s tátou jsem hodně přemýšlel a uvědomil si, že ze mě ta omluva sejmula další těžké břemeno, které jsem si doposud nosil na srdci. Cítil jsem se snad o dvacet kilo lehčí, i když v konečném výsledku vážím jen něco málo přes šedesát kilo. Celý zbytek dne jsem se usmíval jako sluníčko na hnoji a snažil se ignorovat ten tichý hlásek v pozadí mé hlavy, který mi našeptával, že brzy z nebe spadnu zpět na zem. Snažil jsem se to ignorovat tak, jak jsem nejlépe mohl. Ale moje tušení s každou uplynulou hodinou sílilo a sílilo.

Mohly nastat dva scénáře. Buď by se všichni dovtípili toho, co mezi mnou a Trevorem je. Nedokázal jsem si ani v nejhorších představách vyjasnit, jak by to tu vypadalo. Co by se mnou rodiče provedli? Vzali by mě zpátky domů? Zůstali bychom tady a já bych se bez nich nesměl hnout nikam? Musel bych se od Trevora držet zpátky? Myslím, že by ta konverzace, která proběhla mezi mnou a mým otcem, spadla do hlubin zapomění. S tím rozdílem, že tentokrát bych byl já to dítě, které potřebuje dozor, a které je problémové. Zkrátka jsem se i tohoto bál jako čert kříže. Tím vším by totiž vyšla najevo má sexualita. A nevím, jak by to dopadlo mezi mnou a Trevorem, jenž by toho nejspíš ztratil mnohem více, než já.

Druhý scénář se nesl spíš v mé psychické stránce. Často jsem totiž přemýšlel, jak by Trevor asi reagoval, kdybych před ním dostal panický záchvat. Moc dobře ví, že o tom ostatní – kromě Richarda, který na to přišel sám – neví, a že bych byl moc rád, kdyby si to nechal pro sebe. Nedal jsem mu však žádné instrukce k tomu, co má dělat, kdyby mě to přepadlo. Ten první scénář by byl ale daleko podobnější pravdě bych řekl, protože byl daleko horší. A já se vznášel opravdu vysoko v oblacích, pohupující svými volnými nožkami ve vzduchu, zatímco mrak se mnou letěl stále výš a výš. Otázkou, tou zásadní, je, kdy se pode mnou ten oblak vypaří a já začnu padat.

Večer jsem obvykle strávil v Trevorově objetí na své palandě. Vyprávěl jsem mu o konverzaci se svým otcem a o tom, jak moc mě to překvapilo. Zdálo se, že z toho má radost, i když ne takovou, jakou jsem měl já sám. Když jsem se ho zeptal, dostalo se mi docela překvapivé odpovědi, že by si přál taky, aby to jeho otci už konečně docvaklo. Spustila se lavina vyprávění o tom, že dříve, když byl ještě menší, měl jeho veškerou pozornost. Čím víc se ale zabíral do své práce, tím méně času na něj měl až nakonec úplně skončily jejich fotbalové neděle.

Trevor se po dvou měsících přihlásil do mimoškolní aktivity s názvem hurá ke sportu a poté proklouzl do týmu fotbalistů. A ve mně se začalo všechno stahovat, protože v tom samém týmu byli i ti největší kreténi z mojí školy. Nezeptal jsem se ale, jestli to jsou jeho kamarádi, i když mi začínalo docházet, na co Richard narážel. Pokud tohle byli Trevorovi přátelé, pak jsme byli ještě ve větším maléru, než normálně. On totiž ví, že mě někdo šikanuje. A složil mi slib – samozřejmě to od něj neočekávám, protože v Greyshieldu tohle celé skončí – že až na ty parchanty narazí, zmasakruje je, na což jsem nijak nereagoval. Svá slova totiž myslel více, než vážně. Stačilo se podívat do té jeho odhodlané grimasy na tváři.

Když ho vzali na uměleckou školu, jeho otec zrovna dvakrát nadšený nebyl, ale aby se neřeklo, nechal mu z nepoužívané garáže udělat ateliér a do ní mu nakoupil veškeré vybavení. Byla to jeho jediná reakce na Trevorovu volbu budoucího povolání.

Čím víc jsem ho poslouchal, tím víc mi docházelo, jak moc toho máme společného. Naši tátové si nás představovali jako nějaké vychytralé byznysmeny, kteří půjdou i přes mrtvoly, aby si nahrabali peníze. My se však rozhodli vydat tou uměleckou cestou, kde je daleko těžší prorazit, protože mimo myšlení k tomu také potřebujete mít jakési vidění a talent. Naši otcové byli až nebezpečně moc zabraní do své práce a rvali se o to, kdo bude nejlepší ve svém oboru. Trevorův otec byl totiž ten, který měl jako první místo tady jisté. Byl první v tabulce, pod ním byli Garryho rodiče a pak můj táta.