willow✔️

22.

Upozornění: Kapitola okrajově popisuje šikanu jak psychickou, tak fyzickou.

***
„Kevine, můžeš prosím na slovíčko," ozývá se můj otec ze svého místa a společně s ostatními rodiči přechází do prostoru kuchyně, kde se zdržuje hlavně moje mamka, která vypadá krajně vykolejená z tohoto zvratu. Vlastně všechny autority vypadaly, jako kdyby jim Trevorův otec, Kevin, vzal vítr z plachet a nemile je překvapil. Periferním viděním vnímám Richarda, který pozoruje Trevorova otce, jak přechází k ostatním. Já spěšně sklopím pohled ke stolu a přeju si, abych zemřel. Doslova a do písmene.

Léto je jediný čas, kdy si od těchto idiotů můžu odpočinout. Kdy nemusím řešit stavy jako je úzkost a deprese z toho, že je ve škole znovu uvidím. Žádná škola totiž neexistuje. Během těch dvou letních měsíců to beru jako vysvobození od svého vlastního pochmurného života. To tihle tři kreténi mi totiž do hlavy vtloukají komplexy o mé méněcennosti ve všech ohledech. To kvůli nim si připadám jako zatracená nicka, která na tomhle světě nemá co pohledávat. A léto je jediný čas, kdy sbírám energii na to, abych mohl přijímat další a další rány během deseti měsíců školy. Nemám však v sobě tolik energie, abych jim mohl čelit i teď.

Bylo mi jasné, že to jsou Trevorovi kamarádi. Už když se zmínil o té mimoškolní aktivitě mi došlo, s kým se Trevor stýká. Ale bylo mi to jedno, sice ne úplně, ale měl jsem jakousi jistotu, že s Trevorem se v Greyshieldu zkrátka potkávat nebudu. Tudíž mu ani nebudu muset vysvětlovat fakt, že tyhle tři kretény znám a že to těmhle musí rozbít hubu, aby dostál svému slibu. Něco uvnitř mi však našeptává, že k tomuhle okamžiku to směřovalo celou dobu. A já padám a padám bez jakékoliv záchrany. Livie nebyla člověk, který ten mrak pode mnou zničí.

To oni jsou moje zkáza. Včetně faktu, že románek mezi námi končí. Důkazem je přítomnost jeho přítelkyně, která si ho bude nárokovat jen pro sebe.

„Tvůj táta vypadá dost vytočeně," namítne Richard a já zvednu hlavu, abych se přesvědčil.

Táta je červený po celé délce i šířce svého obličeje. Nenávistným pohledem zabíjí Trevorova otce a není sám. Dokonce i ostatní z firmy jsou nepříjemně překvapení a rozladění. Trevorův otec jim něco potichu vysvětluje a šíleně u toho gestikuluje. Radost z dárku, který vymyslel pro svého syna, však nikterak neutichá. Jeho oči jiskří stejným způsobem jako ty Trevorovy.

„Lidi," osloví nás již zmiňovaný a dostává se do mého zorného pole. Okamžitě moje sítnice zachytí, jak je jeho ruka spojená s tou její. Jak ji drží a usmívá se u toho. A od srdce mi vystřeluje bolest do celého těla. Ta hořkost je čím dál víc nesnesitelná. Hrne se na mě panika. Přestávám mít pomalu ale jistě kontrolu. Za chvíli se tady sesypu, jestli něco neudělám. „Chtěl bych vás představit."

Za Trevora si stoupají ti tři a když mě zbystří, jejich úsměv se jen prohloubí. Úsměv slibující zkázu tohoto doposud bezvadného léta. Nemůžu ani polknout z toho, jak jsem ochromený a jímá mnou strach překrývající se s narůstající panikou. Tohle léto se změní v noční můru. Dříve či později. Už teď je to vlastně, jako bych neklidně spal, protože se mi zdá příšerný sen.

„Tohle je moje přítelkyně Rachel," podívá se na ni a já znovu sklopím pohled, zavřu oči a zhluboka se nadechnu. Richard mi pod stolem mírně bouchne do stehna. Já ho však nevnímám. Dívka nás všechny pozdraví, ostatní ji sborově pozdrav opětují, já mlčím a soustředím se na to, abych se dal do pořádku. „Tohle jsou Livie, Garry, Richard a Chris." Zvedám pohled. „Ti tři budižkničemové, co stojej za mnou, jsou Danny, Garrett a Peter. Dělaj, jakože uměj hrát fotbal, ale jsou úplně neschopný. Jo a taky to jsou prej moji nejlepší kamarádi."