willow✔️

26.

Greyshieldské slavnosti každým rokem připadaly na druhý týden v červenci. Oslavovalo se tím výročí města, které se každým rokem rozšiřovalo a zdokonalovalo. Když jsme se přistěhovali do menšího domku skoro na kraji města, zjišťoval jsem si o tomto místě víc, než kterýkoliv jiný desetiletý kluk. Z části proto, že jsem byl hodně zvědavý, jaká historie se skrývá za mou novou domovinou a z části proto, že jsem zkrátka neměl co jiného na práci. Byly prázdniny, stejně jako jsou teď.

Právě každým rokem se na neobývaném území těsně za obrovským nákupním centrem, na velké rozlehlé louce táhnou stánky s občerstvením a nespočtem atrakcí, které docela připomínají zábavní park v Disneylandu. Stezka, po které jste mohli procházet kolem atrakcí a stánků se táhla, dalo by se říct, i kilometr od počátečního stanoviště a byla různorodá. Dalo se v ní snadno ztratit a cestu k východu jste mohli hledat pak klidně i hodiny. Kdo by chtěl ale ze zábavního parku odcházet.

Já se téhle poutě zúčastnil naposledy před dvěma lety. Jednalo se o jeden z těch dnů, kdy táta kupodivu nemusel pracovat a časově jim to s mamkou vyšlo úplně stejně. Udělali jsme si takový rodinný den. I John z toho měl docela radost. Nebývalo zvykem, od té doby, co jsme se sem přistěhovali, že by rodiče měli volno ve stejný den. Většinou jsme se všichni viděli až večer, kdy byli oba doma a já s Johnem už několik hodin trávili každý ve svém pokoji. Tedy, než se John přestěhoval.

Tehdy jsem si vlastně i uvědomil, že nemá cenu chodit na takové akce, když je nemáte s kým sdílet. Bylo to před nástupem na střední školu, takže moje psychika nebyla tolik rozladěná. Ale i tak jsem si bytostně uvědomoval, jak jsem najednou sám, když jsem viděl přicházet lidi v mém věku se spoustou přátel. Samá parta za partou, rozjařené obličeje a přepočítávání peněz. Já sice s finančními prostředky problémy neměl, rodiče nás tučně obohatili, ale poflakovat se mezi těmi atrakcemi a stánky zkrátka nebylo příjemné, když byl člověk sám. Neměl jsem se s kým podělit o radost z toho, že jsem například zahlédl K2 nebo centrifugu. Zkrátka, radoval jsem se uvnitř a zároveň mě pohlcovala úzkost.

Celý den jsem nakonec strávil ve společnosti rodičů, kteří se o něčem zarytě bavili. Jejich konverzaci jsem poslouchal jen chvíli, než jsem absolutně přestal rozumět řeči jejich kmene. Byl to ale vskutku pro ostatní vydařený den. Jen já hýřil negativní aurou, jak jsem byl naplněný beznadějí z toho, že si tu nikdy nenajdu kamarády. To jsem ale netušil, že to bude můj nejmenší problém v té době.

Rodiče nás vzbudili už v sedm hodin ráno, což bylo ubíjející, když vezmu v potaz, že jsme s Trevorem dorazili do chaty krátce po jedné hodině ranní a ulehli do postele zbití v půl druhé. Obvyklá ranní rutina se táhla spíše v rychlém a energickém pojetí. Mamka nám každému připravila toust na talířek, který jsme povinně museli sníst před ní – předcházela tak vyhladovění, kterému jsem se předevčírem vystavil. Kupodivu však byli vzhůru úplně všichni a zpočátku se mezi všemi táhla napjatá atmosféra doznívajícího včerejška. Hlavně toho večera.

Čekal jsem, že jeden z nich nám začne dávat jakousi přednášku o tom, co jsme měli a neměli dělat, ale jak se zdálo, nikdo z autorit k tomu neměl sílu. Prostě začali dělat, jako by se nic nestalo, i když mi neunikl Kevinův zadumaný pohled mířící na Trevora, který snídal se sklopenou hlavou. Také jsem se snažil rozluštit, zda jeho máma neřekla o té šikaně mým rodičům, ale jak se zdálo, mou odpověď vzala zatím za uspokojivou, a tak i ona předstírala, jako by konverzace mezi námi vůbec neproběhla.

Po snídani nás vyhnali, ať se dáme do kupy, rozhodli se totiž, že v deset vyrážíme z chaty, abychom do jedné hodiny stihli být v Greyshieldu. A tak se nikdo z nás ani nenadál a stojíme před vstupem na obří pole zábavy, které nás láká svým křikem a veškerou hudbou. Už hned na začátku na nás vane příjemná vůně pečených klobás, pečeného masa, různých pochutin. Z dálky vidím povlečení na postel s motivy Star Wars či Harryho Pottera. Dále tu jsou paruky, různé odznáčky či strašidelné masky předcházející tak říjnovému Halloweenu.