Láska je nejspíš jako zkouška ohněm. Snažíte se projít skrz zapálenou obruč, abyste se nepopálili, a i když se nakonec popálíte, jste rádi, že jste vůbec přežili. Podobně to vnímám já, když sedím na pohovce a pozoruju Trevora, kterak svírá ruku své přítelkyně a co každou chvíli se na ni dívá. Uběhlo už několik hodin, rodiče si postupně zalezli do pokoje, nám na stůl vytáhli flašku Jagermeistera s plnou sadou Red Bullů a jen, co se i po posledním z nich zavřely dveře, se ostatní pustili do her.
První byla jakási pofidérní hra s názvem POLOŽ PĚT OTÁZEK. Hra spočívala v tom, že jste si vybrali člověka, kterému jste postupně pokládali pět otázek a podle toho, zda chtěl nebo nechtěl odpovídat se musel napít. Já samozřejmě nehrál. Sedím už hodnou dobu na té sedačce, takže když přišla řada na mě, prostě jsem jen zakýval hlavou. Samozřejmě si mě vybral Danny, který se vrátil ze své ošetřovačky. Jeho koule bohužel neutrpěly žádné ztráty a on se bude moci dál rozmnožovat. Když se však jeho hlas zasekl do mého jména, vysloužil si od Livie odpudivý pohled, při kterém by zmrzl nejeden ostřílený veterán. Dívka uměla nahnat strach, když chtěla.
K mému překvapení se hodně dobře bavil Richard. Seděl s ostatními u stolu a i když se tvářil na většinu věcí, které někdo pronesl, jakože ho to vůbec nezajímá, a že je tu jen kvůli alkoholu, viděl jsem na něm až moc dobře, jak skvěle se baví. A neuniklo to právě ani moji zachránkyni, která do něj celou dobu rýpala, protože zaujala místo po jeho boku. Naopak se nejméně bavil Garry, na kterého v otázkách ani nepřišla řada. Bylo mi ho opravdu líto, protože se snažil zapadnout, ale zkrátka mu to nešlo. To je taky jeden z důvodů, proč já se nezapojuju do jejich vřavy. Nemám tak pestrobarevný život jako ostatní.
Pak, nevím odkud, se tu vzal Twister. Garry svou snahu vzdal a nakonec si sedl ke mně na sedačku a něco dělal na mobilu. Docela mi přišlo, že tam vidím otevřenou stránku na wattpadu – vypadalo to, jako by měl rozepsaný vlastní příběh, který se rozhodl v tuto chvíli opravovat. Musím se ho později zeptat, co je to za příběh a zda si ho budu moci najít a přečíst, abych mu podrobně shrnul, co si o tom myslím. Sedělo mi však k němu, že by z něj mohl být spisovatel. Vypadal na to. Nehledě na jeho příšerně odrůstající blond barvu.
Plocha Twistera byla opravdu velká a zapojili se hned tři z nás. Livie, Rachel a oslavenec Trevor. Bylo opravdu vtipné sledovat, jak se do sebe zamotávají. První vypadla z kola Livie, jejíž výška nestačila na to, aby dokázala natahovat ruce od jednoho konce k tomu druhému. K mé nelibosti se ale hra zvrtla v něco, co nedokážu popsat. Nebo spíš nedokážu popsat to, co se dělo ve mně.
Rachel spadla na Trevora, čímž prohrála, ale to ji vůbec nevyvádělo z míry, protože ihned spojila jejich rty v docela žhavém polibku, který si vysloužil nejedno písknutí. Hlavně ze strany těch kreténů. Odvrátil jsem zrak a díval se raději do země. Vím ale, co za pocit se ve mně usídlil. Byla to žárlivost. Neuhasitelná žárlivost, protože ještě v noci takhle ležel na mě a dával mi pocítit svou autoritu. V tu chvíli na něm ležela ona a on ji polibky opětoval se stejnou vervou. Bylo to neúnosné.
Cítil jsem na sobě pohled Richarda, nikterak jsem mu ho ale neopětoval a dělal, jakože se zajímám o podlahu. Nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo. Tedy samo sebou mě napadlo, že se prostě zvednu a odejdu, protože to jsem si přál od začátku, ale pořád mi přišlo moc brzy na to, abych se zdejchnul. Hlavně jsem nechtěl být sám v případě, že by se Danny nebo jeden z jeho kumpánů rozhodli mi dělat společnost. Už tak mě vraždili pohledem za to, co Livie provedla.
Kolem šesté večer se na nás přišel podívat Trevorův otec a zapojil se do hry karaoke. Uměl být vtipný, když chtěl, ale nijak to moje sympatie k němu neutužovalo. Pořád jsem ho nesnášel za to, jakou čáru přes rozpočet mi udělal. Když pak odešel, bylo jasné, kdo všechny rozválcuje na cimpr campr. Livie si dávala jedno karaoke za druhým a jako jediná z nich dokázala nejlépe zazpívat. Ostatní pak museli vypít celou sklenici na ex, z čehož se mi dělalo opravdu špatně.
ČTEŠ
willow✔️
Romance„Děkuju," šeptne potichu, ani nevím proč. Jeho úsměv začíná pomalu klesat. Není to nijak převratná rychlost. Spíš je to velmi pomalé opadávání té prvotní radosti a moje srdce se rozbuší snad ještě víc. Na sucho polknu. Dívá se na mě stejně úpěnlivě...