Just Believing in Hope (TWD) ✔️

23. Lež

Netrvalo dlouho a mohla jsem odejít z ošetřovny.

Nechtěla jsem tam zabírat místo, když jsem na tom nebyla zas až tak špatně.

Sice jsem pořádně chodit nemohla, ale mentálně jsem byla v pohodě.

Prášky na bolest zabíraly, takže bolest byla minimální, jen noha se nechtěla uzdravit.

Potřebovala víc času a ten jsem jí mohla dát i mimo ošetřovnu.

Doktor mi k posteli přivezl vozík a já čekala na člověka, který si mě měl přijít vyzvednout.

Muž v bílém plášti se nezmínil, kdo ta osoba měla být.

Jen řekl, že 'někdo'.

Ale 'někdo' mohl být vážně kdokoliv.

Moc mě nepřekvapilo, když se ve dveřích objevil Daryl.

Vlastně jsem ho tak nějak i čekala.

Když za mnou byl včera večer Rick - zkontrolovat mě, tak se zmínil o tom, že Daryl do komunity moc nezapadá, tím pádem měl právě volno a mohl zajít pro maroda.

Tudíž pro mě.

Doktor už odešel za jinými pacienty – na ranní prohlídky po domech, takže s ním Daryl ani nemusel mluvit.

Jakmile si pro mě někdo přijde, tak jsem měla být oficiálně propuštěna a teď tady byl Daryl.

Moje ležení bylo konečně u konce.

Přišel mě vysvobodit.

,,Můžeš chodit?"

,,Ne. Doktor mi tady nechal vozík." kývla jsem k němu.

Jak už jsem zmiňovala – byl vedle postele.

,,Tak Tě na něj dostanem." řekl, vzal mě do náruče, ani jsem se nenadála a už jsem seděla na křesílku.

Upřímně, nemusel mě zvedat.

Stačilo by, kdyby mi ten vozík k posteli přisunul a já bych se na něj dostala sama.

,,Díky." řekla jsem ale.

Daryl mi na to nic neřekl.

Všimla jsem si, kam směřovaly jeho oči.

Sledoval mé předloktí.

,,Všiml jsem si těch jizev." pronesl po chvíli.

,,Všichni si jich museli všimnout."

,,Proč?"

,,Protože šly vidět?" nechápala jsem.

,,Teď mám sice dlouhý rukáv, ale předtím jsem měla krátký. Vím, že jste si jich museli všimnout."

,,Ne. Proč jsi to udělala?"

,,Osamělí a zničení lidé dělají různé věci."

,,Nechci, abys to ještě někdy udělala."

,,Proč? Ne všechny jsem si udělala sama."

,,Nechci, aby k tomu už nikdy došlo. Řezat se je sračka. Může Tě to zabít, když si nedáš pozor."

,,Vždycky jsem si dávala pozor."

Začala jsem se sebepoškozovat po smrti Bibi.

Rodiče si toho všimli a zasáhli.

Jak už jsem ale říkala – vždycky jsem si dávala pozor.

,,Ale už si ho dávat nebudeš, protože to dělat nebudeš."

,,Proč jsi takový? Proč se o mně vůbec tak zajímáš? Ani mě neznáš."

,,Znal jsem Tvýho otce."

To mě donutilo zpozornit, ale neskočila jsem mu na to.

,,Víš jak se vůbec jmenoval?"

Bylo ticho.

,,Hm? Víš aspoň počáteční písmeno jeho jména?"

Daryl na mě jen koukal a mlčel.

Tak jasně, že nevěděl.

Nechápala jsem, proč mi lhal.

Mělo to nějaký smysl?

,,Jmenoval se Robert Monsieur, abys věděl a jsem si jistá, že jsi ho neznal."

,,Ne." vyšlo z něj po chvíli.

,,Ne?" téměř jsem se zasmála.

Na co si to tady teď jako hrál?

,,Jmenoval se Merle."

Vaše The Girl 91