Just Believing in Hope (TWD) ✔️

15. Martin

Už tři dny jsem byla zavřená v mém obytném voze. 

Párkrát někdo zaklepal na dveře, já to ale ignorovala. 

Musela jsem odsud utéct, honilo se mi hlavou. 

Ale také jsem musela varovat Ježíše...

Nic z toho jsem zatím neudělala. 

Krvácení jsem už zastavila, ale bolelo to, štípalo a svědilo.

,,Eleonoro?" ozvalo se za dveřmi. 

Věděla jsem, že ten hlas znám, ale... nemohla jsem ten hlas přiřadit správné osobě. 

Nevěděla jsem, jestli je den nebo noc, jestli Ježíš stále žil a ani co se venku dělo. 

,,Nevzdávej to." uslyšela jsem taťku. 

Tuhle větu mi řekl na mém prvním fotbalovém zápase. 

Zavolal si mě, chytl za ramena, hluboko se mi podíval do očí... ,, Nevzdávej to." řekl mi. 

A já tady teď sedím v slzách složená na zemi. 

Zkontrolovala jsem, jestli mám mé dva nože, pistoli a náboje. 

Do levé boty jsem si ještě dala žiletku, kterou jsem omotala kouskem mého starého trička, kdyby se cokoliv stalo.

Opatrně jsem otevřela dveře. 

Martin hned zpozornil a díval se na mě. 

,,Můžu?" 

Já jen kývla a pustila ho dovnitř. 

Ještě jsem se podívala, jestli někdo není venku nebo nás nevidí a zavřela jsem dveře.

,,El... musíš odsud utéct. Nejlépe hned. Nemůžeš tady zůstat."

,,Co-co to říkáš?"

,,Je to nebezpečné. Musíš odejít a to nejlépe hned."

,,Počkej, počkej. Uklidni se. Já nechápu, proč zdejším lidem nevěříte. Zachránili nám život. S věznicí to bylo jinak. Myslím, že byli i vevnitř, ale..."

,,Počkat, co? Jak jako vevnitř?"

,,Slyšela jsem kroky ve vedlejší místnosti..."

,,To jsem byl já."

,,Ale ne ve tvojí... v místnosti "MRTVÍ". To je ale jedno..."

,,Ne, není."

,,A stejně, proč Ti tolik záleželo na věznici? Od té doby, co jsme z ní utekli, ses choval divně a ani jsi semnou nepromluvil." 

Sklopil oči a mlčel.

,,Ztratila jsem otce. Matka mě ani neobjala a ani mi neřekla, že vše bude OK. Nic. Akorát na mě začala být hnusná, nesnášet mě a ignorovat. Ty jsi mě ignoroval také a Richard mě nenávidí!" 

Mlčel. 

Teď jsem se litovala, on ale nic neřekl. 

Tedy, nic k tomuto tématu.

,,Chtěla jsi vědět, kdo byl ještě ve věznici." 

Já jen přikývla. 

,,Byl tam doktor, který Ti zachránil život, moji sousedé, různí lidé, co jsme potkali na cestě... a moje matka." 

Slovo "matka" jen vydechl. 

,,Všichni zemřeli. Včetně mé matky." 

,,To mě mrzí. Vím, jaké to je." řekla jsem soucitně.