O 1 rok později:
Vzbudila jsem se v 3:09 h ráno.
Měla jsem pocit, že ve vedlejší místnosti MRTVÍ někdo chodí..
Usnula jsem.
• ~ • ~ •
Probudila mě až velká rána a výbuch.
Podívala jsem se na hodinky.
Bylo 8:35 h.
Rychle jsem se oblékla a vyběhla na chodbu.
Mamka, Richard a Martin tam už byli.
,,Co se to děje?" zeptala jsem se.
Má otázka ale zanikla v palbě.
Strop na nás začal padat.
,,Musíme pryč." zakřičela mamka a měla pravdu.
Všichni jsme si odjistili pistole a vyběhli ven.
Richard šel první, za ním mamka, potom já a nakonec Martin.
Vyběhli jsme ven bočním vchodem.
Před námi bylo asi pět mrtváků.
Všechny zabil Richard s mamkou.
Před věznicí, ve které jsme bydleli, byl muž v černém kabátě.
Stál vedle tanku a přes oko měl černou pásku.
Byli tam i další lidé s kulomety a dalšími zbraněmi.
Co nejrychleji jsme běželi k lesu, který byl za věznicí.
Musela jsem se otočit.
Všimla jsem si, že z věznice utíkali i další lidé, ale neřešila jsem to, jelikož na to nebyl čas.
Běžela jsem dál za mamkou a ostatními.
Všimli si nás a začali po nás střílet.
Srdce mi bilo tak moc, že jsem se bála, že vyskočí ven.
Běžela jsem co nejrychleji jsem mohla, ale byla jsem strašně vyčerpaná a už mi pomalu docházely síly.
Při běhu jsem ještě skoro spala.
Pořád jsem nechápala, co se to vlastně stalo.
Proč po nás začali střílet?
Co jsme jim sakra udělali?
Proč jsou lidé jen tak krutí?!
Ptala jsem se sama sebe, ovšem na odpovědi jsem nepřišla.
Musela jsem rychle běžet.
Najít v sobě všechnu zbylou energii.
Na přemýšlení nad věcmi, které stejně nezměním, teď nebyl čas.
Ohlédla jsem se za nás a v tu chvíli jsem uslyšela výkřik.
Hned jsem se otočila zpět dopředu a uviděla jsem mamku, jak spadla na zem.
Držela si pravé rameno, ze kterého tekla krev a na zemi se krčila bolestí.
Richard a Martin ji vytáhli zpět na nohy.
Já jsem ztuhla.
Z tranzu mě probudil až Richardův hlas, který na mě křičel ,,Pohni! Kurva pojď! Co sakra děláš?!"
Vzpamatovala jsem se a běžela za nimi.
Utíkali jsme dál.
Střelba zanedlouho přestala a to jsme už byli schovaní za skálou.
Mamka si držela rameno.
Snažila se být co nejvíce potichu.
Musela to být strašná bolest.
Držela jsem ji za ruku a chtěla říct, že vše bude v pohodě, ale v tu chvíli jsem na mé temenní kosti ucítila něco kovového...
Vaše The Girl 91
ČTEŠ
Just Believing in Hope (TWD) ✔️
FanfictionEleonora se probudí do světa, kterému vládnou mrtváci. Má vůbec nějakou šanci přežít? Potká i nějaké skupiny, přijmou ji mezi sebe a nebo ne? Eleonora hned pochopí, že apocalypsa lidi změní. Příběh o ztrátě, ale i o lásce, přátelství a naší oblíb...
