Běhala jsem s Bibi na naší zahradě.
Házela jsem jí míček a ona mi ho nosila zpět.
Byl krásný sluneční den.
Přesněji léto, protože jsem na sobě měla kraťasy a krátké tričko.
V tento den jsem slavila své třinácté narozeniny.
,,Mami, jdu s Bibi na Kamenný most!" zakřičela jsem na mamku ze zahrady.
,,Buď opatrná, El!" zavolala na mě mamka z kuchyně a já jsem vyrazila.
Po cestě jsem potkala Martina jak jel na kole a vyplázl na mě jazyk.
Blbec, pomyslela jsem si a šla dál - ke Kamennému mostu.
Po cestě jsem Bibi opět házela míček, ale u Kamenného mostu jsem si ji dala radši na vodítko.
Dívala jsem se kolem sebe a rozhlížela se z Kamenného mostu.
Přemýšlela jsem nad tím, že se půjdu k tomu jezeru, které je pod ním, někdy koupat.
Rodiče mi to slibují už nějakou tu dobu.
Chodila jsem po mostu a rukou jsem jezdila po kamenech které tvořily její "zábradlí" a při tom jsem si pobrukovala jednu písničku kterou jsem včera a dnes ráno slyšela v rádiu.
,,No ty jsi teda fakt cvok Monsieurová." ozvalo se zamnou.
Ani jsem se nemusela podívat kdo to je, abych toho vypatlaného a namyšleného Martina nepoznala.
,,Všichni ví že máš tento debilní a starý most ráda, ale ty mu i zpíváš? Tak to je už fakt moc i na mě."
,,Není to žádný debilní most. Je to můj most a teď vysmahni."
,,Nepřivlastňuj si to, co Ti nepatří, Monsieurová."
Nesnáším když mi někdo říká příjmením a od něho mi to vadí 2x tolik!
,,Já mám taky jméno, pane Luthere!"
,,Hmm. Ty jsi ... Ela... nebo Nora?" dělal mi naschvál.
Mamka mi říká 'El' nebo 'Elo' a taťka'Noro'.
Jmenuju se totiž...
,,Eleonora! Jsem Eleonora!"
,,Jo vlastně! Ty jsi obojí! Tak neviděnou... Monsieurová!" řekl a když odjížděl, tak na mě ukázal prostředníček.
,,Blbče!" zařvala jsem na něho, ale nebyla jsem si jistá, jestli to slyšel.
Vykašlala jsem se na něj a zamyslela se opět nad mým přáním - jít se koupat k tomu jezeru.
Opět jsem se tedy podívala dolů z mostu a...
• ~ • ~ •
Probudila jsem se v nějaké neznámé místnosti, ale jenom na sekundu.
Potom jsem viděla zase jenom černo.
Měla jsem to nějaké popletené a jako by v nějaké mlze.
Na jednu stranu mi to přišlo jako dlouhá doba, ale na druhou zase krátká.
Měla jsem pocit, jako bych tam ani nebyla.
Nebyla jsem si ani jistá, jestli to, co jsem viděla, se doopravdy dělo nebo ne.
Někdy se nademnou skláněli oba rodicě, ale já jsem jim nemohla nic říct a ani se pohnout.
Právě se nademnou skláněl taťka.
ČTEŠ
Just Believing in Hope (TWD) ✔️
FanfictionEleonora se probudí do světa, kterému vládnou mrtváci. Má vůbec nějakou šanci přežít? Potká i nějaké skupiny, přijmou ji mezi sebe a nebo ne? Eleonora hned pochopí, že apocalypsa lidi změní. Příběh o ztrátě, ale i o lásce, přátelství a naší oblíb...
