Just Believing in Hope (TWD) ✔️

12. Ježíš

Probudila jsem se, když slunce vycházelo. 

Bylo 6:30 hodin. 

Honem jsem se oblékla a šla jsem ven. 

Po žebříku jsem vylezla na místo, kde bývají "hlídky" a sledovala východ slunce. 

Byla to nádhera. 

Dlouho jsem nic takového neviděla. 

Bylo to, jako kdybych to viděla poprvé v životě. 

,,Dobré ráno." ozvalo se za mnou. 

Ten hlas jsem znala.

,,Dobré ráno i Tobě, Paule." 

Paul vylezl za mnou. 

Zase se usmíval. 

Přišlo mi, jako by se snad nijak ani neuměl tvářit.

,,Přátelé mi říkají Ježíši." řekl mi opět. 

,,Promiň, ale 'Ježíši' Ti říkat nebudu." zasmála jsem se. 

,,Proč ne?" 

,,Nevím. Nikdy jsem nebyla věřící..." 

,,Ani Tvý rodiče?" 

,,Ne. Oba jsou sice pokřtění, ale nevěří. Ty věříš?" 

,,Já věřím v přátelství a v naději." odpověděl mi, z čehož jsem pochopila, že asi tedy věřící není.

,,Je to krásné." 

,,Ano, to je. Často sleduji východ i západ slunce." 

,,Já jsem ho sledovávala před tímhle vším." 

,,A proč ne teď?" zeptal se mě. 

Nemyslel to nijak špatně, ale já jsem si nebyla úplně jistá, jestli s ním chci mluvit o své minulosti.

Ovšem něco mi říkalo, že mu můžu věřit, tak jsem se tomu podvolila...

,,Rok jsem byla v kómatu. Měla jsem nehodu přímo před tím, než tato celá věc začala. Probudila jsem se do tohoto světa, který byl už rok takový... jiný. Další rok jsem byla ve věznici, ze které jsem nevyšla. Až včera. Neumím bojovat, neumím se o sebe postarat... neumím nic." řekla jsem. 

Cítila jsem, jak mi po obličeji stéká slza. 

Hned jsem ji utřela. 

,,To jsem nevěděl." řekl a objal mě. 

Nechala jsem se. 

Dlouho mě nikdo neobjal.

Naposledy Martin, ale Ježíš to uměl fakt dobře.

Možná také proto mu lidé tady říkali ,,Ježíš."

Prostě máte pocit, že se mu můžete otevřít a něco vám říká, že vás za to soudit nebude.

• ~ • ~ •

Byli jsme tam do té doby, než slunce vyšlo úplně. 

Řekla jsem Ježíšovi, teda Paulovi, o Kamenném mostu, o Bibi a její smrti, o tom, jak jsem z mostu spadla a probudila se.

Ukončila jsem to smrtí taťky. 

To už jsme ale seděli dole na lavičce. 

Ježíš byl ke mně moc hodný. 

Celou dobu mi naslouchal a také utěšoval, když jsem si myslela, že se rozbrečím.