Naše tajemství

1. Holka

David:
Akorát byla sobota a já byl s těma nejmenšíma dětma venku. Kolegyně hlídají většinou starší nebo s nima dělají úkoly a já mám zase tyhle mladší, od batolat po předškoláky. Je mi vždy líto toho, že kolik jich je a jací jsou úžasní. Samozřejmě je tu dost lidí co se zajímá o adopci. Ale než manželé projdou vším, tak uběhnou 4 roky a nakonec jim ho ani nedají. To mě vždy neskutečně vytočí. Jako pak někdy zažádají o profesionální rodičovství ale to není výhra. Nikdy nevíte kdy vám ho vezmou nebo tak.

Kolem oběda měli všechny děti volno volno. A pro nás to znamenalo. Jediné. Oběd. Měli jsme to stejný co děti a povídali jsme si. Dneska jsme jako vychovatele měli službu já, Nina, Míša a hlavní Bíba
B- ,,Dneska nám přivezou novou holku."
Mí- ,,Zase? Na co si lidi dělají děti, když se neumí o ně postarat."
B- ,,Míšo."
D- ,,A ne snad? Jako jsem někdy radši, že jsou u nás ale-"
Ni- ,,No ticho. Kdo jí bude mít na starosti?"
B- ,,Já. Davide asi... No potřebovala bych tě ale nevím jestli je to dobrý nápad."
D- ,,Co? Proč?"
B- ,,Děti se tobě umí svěřit... Jmenuje se Mery. Nebo Marie. Je jí 16."
D- ,,Já to s holkama v pubertálním věku neumím. Právě proto mám na starosti malé děti."
B- ,,Poslouchej mě. Ta holka si prošla peklem."
Ni- ,,Chceš aby jí dělal psychologa? Bíbo David je mladej chlap a každá ho chce."
Mí- ,,Včetně tebe." smála se
D- ,,Mám přítelkyní holky." smál jsem se s nima. Zbytek oběda byl v pohodě a pak si mě Bíba zatáhla do své kanceláře
D- ,,Tak co se děje s tou holkou?"
B- ,,Tak je jí 16. Rodiče měla závislé na alkoholu a drogách. Mlátili jí, nutili krást a.. a tohle se mi říká vážně těžko."
D- ,,Proboha. Co ještě?"
B- ,,Zneužívali jí. Vlastní rodiče.... A pak řekněme drobnost i když je to hrozný jí šikanovali na škole."
D- ,,Ježiši... Chudák holka." bylo mi jí vážně líto🥺Tohle si u nás asi nezažilo ještě žádné dítě. Nebo možná ale já měl jen malé děti, kde to naštěstí nebylo tak hrozný.
B- ,,Onedlouho jí přivezou. Seznámí nás s ní Šárka."
D- ,,Dobře. Půjdu jí čekat."
B- ,,Já tam budu zachvilku."
D- ,,Okej." kývl jsem a odešel čekat venku. A akorát. Právě přišla i Šárka. Hned jsem se na ní usmál
D- ,,Ahoj lá-"
Š- ,,Ahoj, mam toho hodně." políbila mě a šli jsme dovnitř
D- ,,Hodně případů?"
Š- ,,Jo. Doufám, že si s ní řidič pohne."
D- ,,Co víš o tý holce?"
Š- ,,Ani nevím. Věřím, že to měla těžké ale udělala kravinu. Vzít si život."
D- ,,To je... Ale snad bude okej."
Š- ,,Jojo."
D- ,,Dnes končím v šest. Nezajdeme na večeři?"
Š- ,,Jsem unavená, takže nic nebude."
D- ,,Jen večeře. Dlouho jsme jen pracovali a-"
Š- ,,Už jsou tady." šla k autu. Mrzelo mě jak se v poslední době chovala. I v práci byla víc... nevím. Necitlivá.
B- ,,Jsem tady."
D- ,,Akorát včas." pousmál jsem se. Následně jsem viděl jak Šárka šla k nám s nějakou blond holkou. Nebo s nějakou. S tou Mery, tuším tak se jmenovala. Viděl jsem jak se jí bála. I náš. A hlavně jsem si všiml její zavázané obě zápěstí, které se snažila zakrýt mikinou. Neměla toho moc. Řidič vyndal jen nějaký batoh a igelitku.
B- ,,Ahoj." usmála se na ní
Jaká Mery bude?